Je éra levných peněz u konce?

Jednoznačná orientace ECB na inflaci (a upozadění obav o růst) investory zaskočila. Atmosféra navíc zhoustla po nepříliš povedené aukci 3-8letých španělských dluhopisů, po které španělské výnosy na dlouhém konci křivky vyskočily na nejvyšší úrovně od ledna.

Jsou obavy na místě a jde skutečně o konec éry levných peněz? Odpověď je, zdá se, různá pro Ameriku a pro eurozónu. Poslední čísla z USA potvrzují oživení a zlepšování situace na trhu práce. Jemná změna v rétorice Fedu a rezignace na QE3 jsou proto opodstatněné.

Na druhé straně poslední čísla z eurozóny od podnikatelských nálad po nové zakázky v průmyslu spíše ukazují na hrozbu pokračující recese. Vytahovat v tuto chvíli jako hlavní riziko nedodržení 2% inflačního cíle se zdá být nerozumné.

Především periferní finanční systémy potřebují v tuto chvíli záruku dlouhodobě otevřených měnových kohoutů, jinak zůstanou i krátkodobé provozní úvěry pro podniky v Portugalsku nebo v Řecku prakticky nedostupné.

K dlouhodobému narovnání konkurenceschopnosti periferií je také zapotřebí vnitřní devalvace - pomalejší růst cen a mezd ve srovnání s Německem. Pokud se však Němci a ECB nesmíří s vyšší než 2% německou inflací, budou periferie eurozóny tlačeny do velice bolestivého deflačního kolotoče, který nemusí být dlouhodobě politicky únosný.

V tuto chvíli není sice na místě, aby ECB zvažovala další kolo LTRO, minimálně rétorika by se však mohla více než na rizika inflace soustředit na růst a záruky dlouhodobě uvolněných měnových podmínek.

Čtěte také:

Ekonom Tomáš Sedláček v nové knize předpovídá soumrak homo economicus