O šikmé ploše, po které jede už léta italská ekonomika, by se daly psát dlouhé stati, podívejme se proto alespoň na několik zajímavých skutečností.

• Velký důraz na rodinu, z něhož vyplývá roztříštění ekonomiky do obrovského množství malých soukromých firem a jen malého počtu velkých, veřejně obchodovaných společností. Na burze se v Itálii obchoduje jen se zhruba 330 domácími akciemi - na podobně velkou ekonomiku velice nízké číslo.
  
  
• Z rodinné tradice vyplývá velký počet nepracujících žen. Pouze 52 % Italek pracuje (3. nejnižší poměr v rámci zemí OECD).
  
  
• Většina velkých firem jsou původně státní banky a firmy z veřejného sektoru. Itálie má jen velmi malé zastoupení v chemickém, farmaceutickém, potravinářském nebo technologickém průmyslu.
  
  
  
• Silné podnikatelské cechy omezují konkurenci. Dokonce i domácí chůvy a taxikáři mají svoji organizaci. Kvůli těmto spolkům je složité někoho vyhodit. Řešení v době krize? Nepřijímat! S tím souvisí i malá pracovní mobilita a malá možnost pracovního úspěchu imigrantů - žádný div, že Francii zaplavili Tunisané, kteří se Itálii vyhnuli obloukem.
  
  
• Premiér Berlusconi má už léta z ostudy kabát. Do vlády nominuje modelky, sám čelí obviněním z korupce a daňových úniků, sexuálnímu skandálu, hádá se s ministrem financí o úsporných opatřeních - stačí?
  
  
• Kromě Řecka je Itálie nejméně přátelskou zemí pro ty, kdo chtějí dělat byznys, ze všech zemí OECD. Podle Světové banky je Itálie 80. státem světa podle tohoto měřítka, tedy horší než například Namibie.
  
  

      Banky v ČR: Neohrozil by je ani krach Itálie nebo Řecka

• Ceny elektřiny pro průmyslové podniky jsou nejvyšší v rámci EU. Tomu se říká podpora ekonomiky.
  
  
• Itálii už viděl celý svět. Kdysi evropská jednička pro zahraniční turisty (v roce 1980 měla Itálie 9 % trhu) spadla na třetí místo za Francii a Španělsko. Itálie má jistě co nabídnout, ale hory jsou v půlce Evropy a papež se setkává s mládeží jednou za uherský rok. Služby, služby, služby, mistři pizzy!
  
  
  Itálie, nebo Španělsko? Které velké "prase" je na tom hůř?
  
  
• Italská vláda ročně přijde až o 100 miliard eur na nevybraných daních, resp. nezdaněných ziscích (úmyslné daňové úniky).
• Italská ekonomika neroste tak, jak by bylo potřeba. Roční růst je pod 4 % od roku 1988.

• Veřejný dluh je zhruba 120 % HDP. 65 % dluhu ovšem drží italské instituce a individuální investoři.
• Nezaměstnanost mladých je nebezpečně vysoká. 29 %lidí ve věku 15 až 24 let nemá práci. Že vás to neděsí? Tak jste asi nikdy neslyšeli o největších hrozbách pro španělskou ekonomiku.
• Italské banky mají problémy. Jak dopadnou zátěžové testy, nikdo neví, ale trh to tuší.

15 nejvíce zadlužených zemí