Na QE3 není potřeba čekat – už začalo

Lidé sčítají chyby těch, kteří je nechávají čekat – francouzské přísloví

Z hlediska politiky centrální banky vstupujeme do nebezpečné zóny, protože ECB by dle očekávání měla zítra přistoupit k prvnímu z řady zvyšování úrokových sazeb, které nás čekají, a blížíme se také ke konci druhé vlny kvantitativního uvolňování, během níž americký Fed nakupoval dluhopisy a která by měla skončit 30. června.

Trh je v současné době posedlý sebemenšími nuancemi posledních prohlášení svárlivých členů FOMC amerického Fedu a jednotlivých členů ECB. Jsou ale v dnešní globální ekonomice centrální banky nezávislými aktéry, nebo jsou vazaly sil, které by si zasloužily více pozornosti? Jednou věcí, kterou máme tendenci přehlížet, je skutečnost, že úrokové sazby stanovované měnovou politikou jsou většinou pod diktátem těch, které v celkové bilanci můžeme zařadit mezi čisté světové střadatele – tedy zemí, které jsou schopny exportovat kapitál.

Proč? Protože jejich schopnost recyklovat dolarové přebytky diktuje globální toky kapitálu.

Na grafu uvedeném níže vidíme jednoleté čínské zápůjční sazby a očekávaný růst inflace ve výhledu na 12 měsíců dle studie zpracované University of Michigan – když se podíváte na tuto korelaci, stále ještě si myslíte, že je důležité sledovat chování Fedu? Čínské zápůjční sazby byly jednoznačně tahounem inflace a v druhém plánu také inflačních očekávání – přesně těch inflačních očekávání, které nyní přiměly doslova všechny centrální banky k jestřábí rétorice.

Vzpomeňte si na Jakobsenovo první pravidlo sledování centrální banky: Důležité je to, co dělají – nikoli to, o čem mluví.

Graf č. 1: Čínské jednoleté zápůjční sazby a očekávaný růst inflace ve výhledu na 12 měsíců dle University of Michigan

Zdroj: Bloomberg.

Čína (jakožto přední země udávající směr monetární politice) na tuto kartu hrála pěkně koncem roku 2008, kdy spustila masivní stimul a přišla během čtyř měsíců s prudkým snížením zápůjčních sazeb z 7,40 % na 5,40 %. Nyní přeskočme do roku 2011 a máme tu Čínu, která prudce zvedá požadavky na bankovní rezervy a která zvedá úrokové sazby, aby zabránila dopadu inflace na ekonomiku – daleko napřed po trajektorii, po níž se nyní pohybuje také ECB a za kterou daleko vzadu pokulhává Fed. Čína přešla do režimu zpřísňování měnové politiky a je v tomto ohledu napřed před ostatními.

Máme tu však ještě druhého velkého světového čistého vývozce kapitálu – Japonsko, které se však ve srovnání s Čínou nachází v naprosto odlišné situaci. V reakci na strašlivé následky zemětřesení a tsunami, které zemi postihly 11. března, představuje Japonsko nový masivní globální stimul a v podstatě nové kvantitativní uvolňování QE3 – jednak v důsledku opatření BoJ, a dále také vzhledem k masivní recyklaci kapitálu směrem ven z Japonska. (Pokud jsem dříve předpokládal, že dojde k repatriaci kapitálu, tak jsem se šeredně zmýlil.) Vývoz kapitálu ze strany japonských investorů se nejzřetelněji odráží v mohutném posilování AUD oproti JPY – nejhlavnější měně carry trade obchodů ze všech hlavních měn zemí G-10.

V tuto chvíli jsme tedy konfrontováni se zvláštní kombinací politik nejdůležitějších globálních čistých střadatelů, zatímco carry trade obchody na měnových trzích (a chuť k riziku, kterou carry trade obchody běžně odrážejí) jdou prudce nahoru. Zároveň přitom dochází k útlumu fundamentální podpory carry trade obchodů a globálního ekonomického růstu, neboť informace o měnách zemí G-10 nenaplňují očekávání a v mnoha případech signalizují prudké zpomalení. V níže uvedeném grafu jsem použil index překvapení Citigroup (na Bloomberg INDEX CESIG10). Povšimněte si téměř dokonalé korelace mezi carry trade obchody a ekonomickými výsledky až do 11. března, kdy japonská tragédie tento vztah pravděpodobně nabourala.

Graf č. 2: Spotová sazba AUD vs. JPY a CESIG10 – (Citigroup Economic Surprise Index) – hlavní ekonomiky

Zdroj: Bloomberg.

Mé závěry ohledně dvou výše uvedených grafů jsou následující:

Díky Japonsku jsme zahájili odlehčenou verzi kvantitativního uvolňování QE3 a právě teď sklízíme ovoce čerstvého závanu likvidity prostřednictvím carry trade obchodů na devizových trzích, což je nová opora býčího trhu v oblasti akcií, a důležité je také, že rekordně vysoko míří i ceny kovů a některých dalších komodit. Trh se zdá být ve svých názorech velmi sebevědomý se stále častějšími náznaky samolibosti. Aby ovšem tato samolibost a boom QE3 v odlehčené verzi byly ospravedlnitelné či udržitelné, bude zapotřebí, aby ekonomická výkonnost překlenula rozšiřující se propast intenzivními novými vzestupy cen aktiv a dalšími opatřeními v oblasti rizik. Tehdy ekonomický motor znovu naskočí (preferovaný scénář), nebo riskujeme jeho poruchu a z ní plynoucí zpomalení následované velkou dezorganizací, neboť realita přestane naplňovat očekávání. Gravitační síla totiž existuje – nakonec dokonce i na poli financí.

Steen Jakobsen, Chief Economist, Saxo Bank A/S