Polsko na prodej!

Polsko jako jediná evropská země přestálo dva krizové roky s hospodářským růstem. Nikterak závratným, ale v době, kdy všechny okolní země zaznamenávaly rekordní propady, i to byl ekonomický zázrak.

To však neznamená, že s polskou ekonomikou je všechno zcela v pořádku. Podobně jako Maďaři měli i Poláci problém se zadlužením v cizích měnách, byť zdaleka ne v takovém rozsahu jako předloni téměř bankrotující Budapešť. Ostatně také Polsko si na konci roku 2009 zažádalo u MMF o stabilizační půjčku, byť ji mělo jako pomyslný airbag, kdyby došlo k nejhoršímu. K nejhoršímu ale nedošlo.

Podobné je to s deficitem státního rozpočtu a zadlužením. I tady bylo Polsko v mínusech jako Maďarsko (ostatně jako v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy obě země žily ze západních dolarových půjček), ale ani tehdy ty polské nebyly tak dramatické jako ty maďarské.

DPH půjde nahoru

V situaci, kdy celá Unie kvůli řecké krizi začala drasticky šetřit a obnovovat rozpočtovou rovnováhu a důvěru investorů v euro, nemohlo zůstat Polsko stranou. Vláda Donalda Tuska se totiž už delší dobu chová, jako by byla součástí eurozóny, přestože euro nemá a této v některých směrech výhody tiše využívá. Varšava se například rozhodla přispět na řecké záchranné balíky a posílila tím svoji pozici v rámci šestice klíčových evropských států.

Podobně se chová i nyní, kdy Německo zavelelo ke snížení rozpočtových deficitů na tříprocentní úroveň. Pro Polsko, které si v minulých letech zvyklo hospodařit se sedmi až osmiprocentním mínusem, to není úplně jednoduchá věc. Zvláště, když má země rok před parlamentními volbami, v nichž půjde Donaldu Tuskovi a jeho na Polsko liberální vládě o všechno.

Říká se, že když má člověk problémy s penězi, existují dva základní přístupy. Ženský, kdy se sáhne na výdaje a šetří se, a mužský, kdy se snažíte vydělat více peněz. Polská vláda jde evidentně „mužskou cestou“, také proto, že v relativně chudé zemi, kterou Polsko stále ještě je, zůstává rychlý hospodářský růst ekonomickou prioritou. Pro Polsko o to víc, že země čerpá miliardy eur z evropských rozvojových fondů, které si vyžadují spolufinancování. Tuskova vláda se proto nevyhnula černému snu každého liberála, tedy zvýšení daní. V polském případě půjde nahoru daň z přidané hodnoty, zvýší se z 22 na 23 procent.

Dva milióny hektarů na prodej

Jenže ani to nebude evidentně stačit. Do rozpočtu je třeba dolít ještě dalších více než deset miliard zlotých. Prodávat se proto bude téměř všechno, co půjde rychle prodat. Polsko, které se vyhnulo experimentům typu kuponové privatizace a kde velká část strategických firem zůstala ve státních rukou, má stále ještě co prodávat. Do rozpočtu má připlynout z urychlených prodejů na 20 miliard zlotých, tedy v přepočtu asi 120 miliard korun. Jednou ze společností, která by se mohla prodávat, je například Lotos, po PKN Orlen druhá největší rafinérská společnost v zemi, případně i část akcií samotného Orlenu, kde stát má dnes podíl 27,5 procenta.

Jedním z českého pohledu překvapivých momentů je i rozsáhlý prodej státní půdy. I kvůli „přesunu“ Polska po druhé světové válce je především na západě země obrovské množství půdy ve státních rukou. Polský stát vlastní i dnes přes 2,2 milionu hektarů půdy. Ročně se daří prodat kolem sta tisíc hektarů a přinést tak do rozpočtu přes miliardu zlotých. Tuskova vláda chce nyní prodej skokově urychlit a do rozpočtu dostat desetinásobek této sumy, odborníci však považují tento plán za nepříliš reálný.

Všechno to představuje velkou šanci pro investory, kteří už větří příležitost. Ne náhodou například PPF oznámila, že své investiční aktivity významně přesouvá z Východu do středoevropského regionu.