Nová vláda musí řezat. A hned! Pižlání nepomůže.

Tak tedy máme vládu. Hurá! Tři strany se dohodly, že se dohodnou. Dennodenní jednání členů K9 byla efektní a budoucnost ukáže, zda také efektivní. Teď ještě získat důvěru ve Sněmovně. Vládní strany tu mají silnější zastoupení, než jsme si zvykli, 118 mandátů, a jejich čelní představitelé se tváří zarputile a rozhodně. Zatím to vypadá, že se připravují odvést dobrou a zodpovědnou práci.

Zveřejněná koaliční dohoda obsahuje převážně dobré drobné nápady (úprava zdravotních poplatků, omezení podpory u stavebního spoření), odhodlanost k boji s korupcí, ale i hrubé obrysy zásadních reforem, které by měly vést k „vládě ekonomické odpovědnosti“. Nejde ale jen škrtat do aleluja. Pokud je budoucí vláda připravena říkat A, ať se taky naučí rychle špulit rty do B. Jestliže například bude chtít snížit podporu v nezaměstnanosti, musí zároveň odstranit rigidní části pracovní legislativy, které deformují pracovní trh.

Škrtat? Dobře, ale i v odvodech

Zatím nezbývá než doufat, že se bude šetřit na správných místech a škrty budou mít jednoduchý a dobře odargumentovaný základ. Z pohledu makroekonomického nemusí být nakonec klíčem k úspěchu „zbožštění“ vyrovnaného rozpočtu. Zvlášť nyní v době pokrizové. Není namístě předhánět se ve slibech, kdo bude dříve „na nule“. Primárně je potřeba se soustředit na onu část deficitu nazývanou strukturální. Postavit základní kostru a uvést v život reformy veřejných financí, které jsou provázané mezi sebou. Tedy reformu zdravotní, penzijní a daňovou (sociální pojištění a zdravotní pojištění – část z těchto hybridů daní převést na formální daň). S daňovou a penzijní reformou také souvisí provázanost s pracovním právem.

A i když se vyrovnaný rozpočet stane zlatým teletem, jemuž se budeme klanět, nedočkáme se ho napřesrok ani za dvě léta. Cyklický deficit nejde vymazat mávnutím kouzelné hůlky Harryho Pottera ani nechat zmizet Davidem Copperfieldem. Tento typ deficitu veřejných financí nebudeme moci současným politikům ještě nějakou dobu vyčítat, je ale potřeba, aby se spolu s námi poněkolikáté zamysleli, co všechno jsme „projedli“ za posledních 10 let neustálého růstu! Úpravy podmínek na nabídkové straně pomocí reforem pomůžou firmám rozhýbat ekonomiku, a tedy snižovat cyklický deficit v delším časovém horizontu.

Stejně potřebné jako škrtat ve výdajích, je navíc snížit příjmy – daně a všechny další odvody – a znovu oprášit myšlenku minimálního státu. Vždyť na odvody těm nahoře padne skoro 47 % našich příjmů. Občané by přece měli se svými prostředky hospodařit sami. Příkladů, jak neefektivní hospodář je stát, známe nespočet.

Je třeba řezat. Rychle a čistě

Tak tedy máme vládu. Hurá! Průzkumníci veřejných nálad hlásí, že v porovnání s minulými volbami jsou voliči s výsledky voleb nadmíru spokojeni! Jak dlouho nám ale optimismus vydrží?

Zdroj: Novinky.cz

Čeští politici by se měli poučit od středověkého odborníka na vládnutí Niccola Machiavelliho: „A tak jako je přípustné v politice sáhnout k násilí zpočátku a naráz, tak naopak dobrodiní je nutné udělovat postupně a trvale, aby si je lidé stále uvědomovali.“ (Vladař, kapitola 8) Násilné kroky Machiavelli připouští hlavně v době nejistoty a války, v časech ne nepodobných dnešnímu neklidu a nynější celosvětové recesi. Proto, je-li k léčbě potřeba do pacienta řezat, ať se tak děje hned, bez okolků. Lid-pacient to přijme lépe než nějaké postupné napižlávání bez efektu. Je třeba nastolit jasný směr, dobře ho uvést a prezentovat…

Současná koalice má ve Sněmovně 118 hlasů. Mohlo by se zdát, že rychlému zavedení reforem nic nestojí v cestě. Největší (a zásadní) překážkou se jim může stát – současná koalice. Jakkoli se její strany dohodly na společných cílech, je přirozené, že jedna každá strana se bude snažit prosazovat především svůj program. Viz povolební jednání. A je tu ještě horší alternativa: víme přece, že je zatraceně jednoduché pár let nic nedělat a pak tvrdit, že se vlastně nic dělat nedalo, protože koaliční partneři nás přehlasovali a drželi v šachu.

Pokud vás tedy výsledky voleb a dosavadních koaličních jednání naplňují optimismem, budiž to raději optimismus mírný. Důvěru je snadné zklamat, uvidíme, jestli si všechny nové tváře dokážou udržet tvář, nebo jestli za krátkou dobu vjedou do starých kolejí. Sám sdílím názor legendárního Pupáka z povídky Volební schůze Šimka a Grossmanna:„Já to vidím takhle, je třeba otevřít oči, poučit se z chyb minulosti, získat prostor pro platformu, a hlavně neztratit trpělivost a VÍRU V ZÁZRAK.“

Autor je finanční poradce společnosti Partners, Tomáš Sobotka. Působí v Brně.