Je čas nejlepší kuchař?

Akciové trhy skončily minulý týden díky hektickému pondělku v plusu, PX pražské burzy přidal 4,20 procenta. O týden dříve ale oslabil o deset procent. Podobně se vedlo i dalším akciovým trhům.

SEC kromě bank dál šetří, zda stojí za propadem amerického akciového indexu Dow Jones ve čtvrtek 6. května o tisíc bodů, chyba či vědomě chybný pokyn, podpořený „vzpourou počítačů“. Výsledek zatím není znám. Podobná chyba přitom může vést, jak upozornil Martin Svoboda v internetovém PortfoliExclusiv, k prolomení ochranných bariér u některých (zejména bonus) investičních certifikátů, na němž by pak investoři prodělali. Čeští investoři měli vlastně štěstí, že pražská burza, na níž se s některými bonus certifikáty rovněž obchoduje, již byla v době tohoto propadu zavřena, dodává Svoboda.

Čeká nás pár let medvěda, nebo ho býk přetlačí?

Tradiční doporučení i ve zlých dobách zní investovat dlouhodobě a pravidelně. A nakupovat při poklesu a prodávat při růstu. Proč ne? VČechách sice činí, jak uvedli zástupci jedné přední investiční společnosti průměrný investiční horizont tak asi rok, snad se to ale týká hlavně konzervativnějších druhů investic, oblíbených mezi Čechy. A nikoliv tedy akcií a akciových fondů, u nichž se právem hovoří nejméně o pětiletém horizontu.

Analytik Petr Čermák z firmy Colosseum připomněl fakt, který se již ve Finmagu objevil, a sice, že průměrný medvědí trh trval v poslední době 18 let. Jestliže tedy současný začal v roce 2000, podle této teorie nejspíš ještě zdaleka neskončil. Vše může být, jak připouští Čermák, tentokrát jinak. Vyjdeme-li ale z ocenění akcií, přesněji řečeno poměru ceny akcie k zisku na akcii (P/E), bylo v minulosti v době konce medvědího trhu menší než 10. Nyní se ale, jak upozorňuje, pohybuje u amerického indexu S&P 500 mezi 20–25.

P/E není jediný ukazatel, jímž se investoři řídí. Pokud by navíc zisky firem dál silně rostly, může P/E klesat i při růstu akcií. Čas bývá při dlouhodobých investicích nejlepší kuchař. Z grafů zachycujících vývoj akciových trhů to ale vypadá, že si akciové trhy „odpracovaly“ velkou část růstu do budoucna v 90. letech (a rozvíjející se trhy o něco později).

I zlato má své mouchy

Vyloučit nelze nic, ani rozdílný vývoj než v minulosti. Každá doba samozřejmě nahrává nákupu podhodnocených aktiv, jen je najít. Patří k nim aktuálně zlato, k němuž se s oblibou obrací řada investorů? Americký časopis Businessweek přináší různé názory na budoucí vývoj jeho ceny. Upozorňuje mj., že velký zájem menších investorů o tento drahý kov, či zavedení „automatů na zlato“ ve Spojených arabských emirátech mohou být varovný signál, že se cena zlata blíží vrcholu. Proti tomu ovšem staví doporučení komoditního guru Jima Rogerse, vsadit na reálné investice, protože ty papírové ztrácejí hodnotu.

I kdyby ale cena zlata rostla, je třeba počítat s jeho silnou volatilitou. Řada doporučení proto říká, že by mělo tvořit jen asi pět procent investorova portfolia.

V 70. letech (po prvním a později i po druhém ropném šoku) chránilo zlato před inflací. Roční růst indexu spotřebitelských cen v USA dosáhl podle Businessweku mezi lety 1973 a 1981 v průměru 9,3 %. Cena troyské unce zlata vzrostla z 63,91 dolaru koncem roku 1972 na 456,90 dolaru závěrem roku 1982, tedy o 615 procent zatímco inflace se v letech 1972–1983 zvýšila o 138 %. V letech 1980–2001 ale cena zlata klesala. V celém období 1972–2001 tak nakonec vzrostla o 336,5 %, jen mírně víc než inflace, která se za tu dobu zvýšila o 323,7 %. Zlato tak zůstalo daleko za růstem indexu S&P500, který včetně dividend, za tutéž dobu posílil o 2466 %.

Existují krátká období, jako nyní či v 70. letech, kdy v době velké nejistoty lidé skutečně nakupují zlato jako bezpečné aktivu. Dlouhodobě to ale podle Businessweeku platit nemusí.

Podobné údaje jsou vodou na mlýn akciovým investorům. Třeba se dlouhodobé statistiky o medvědím trhu (viz výše) nepotvrdí. Část odborníků navíc soudí, že se mnozí investoři kvůli nízkým výnosům dluhopisů – navíc je tu možnost růstu inflace a úroků, která dluhovým cenným papírům neprospívá – časem pokorně vrátí k akciím. Pokud nebudou chtít investovat do komodit.

Co si tedy z toho vybrat? Většina Čechů investuje prostřednictvím fondů. Výnosy fondů peněžního trhu i dluhopisových mohou být v období nízkých úroků a čekání a jejich růst problematické. Navíc negativně ovlivňují výnosy klasických zajištěných fondů. Z klasických typů fondů tak v úvahu připadají smíšené nebo akciové. Za zamyšlení, nikoliv jako stoprocentní tip, stojí díky dlouhodobým výnosům dva smíšené a jeden akciový fond. Smíšené IKS Balancovaný dynamický fond a Fond Opportunity J&T a akciový Sporotrend.

Všechny tři fondy zaznamenaly nemalé výkyvy, jejich nevýhodou je zaměření na střední a východní Evropu. Porovnáme-li ale jejich výkonnost s dalšími korunovými fondy, jejich dlouhodobá výkonnost – nejde jen o poslední rok – je poměrně zajímavá. Samozřejmě pro toho, kdo nechce investovat do akcií sám a je ochoten riskovat a investovat dlouhodobě.

Autorem článku je František Mašek.