Kongres ODS ve stínu odkazu profesora Cepla

Dalo by se říci, že politiků na obrazovkách televizorů bylo během tohoto víkendu víc než dost, byť šlo zejména o politiky občanské demokratické strany. Dlužno však dodat, že na pozadí přímého přenosu z kongresu této strany si zajistilo přítomnost v domácnostech množství person, jejichž přínos byl pro meritum věci problematický a někdy museli diváci jen litovat, že sledují mlácení prázdné slámy ve studiu, namísto toho, aby tyto plevy dostávali z první ruky v jednacím sále. Co je však třeba zdůraznit především, je strategie ODS, protože nejednoho diváka napadlo, že špinavé prádlo by se mělo prát doma a nemělo by se s ním chodit veřejnost. Toto zdánlivé riziko je bohatě vyváženo rozsahem vysílacího času poskytnutým politické straně ve veřejnoprávním mediu. A co víc, v tomto směru profitoval především pan předseda, který měl možnost velmi dlouho prezentovat nejen stranu, ale především sebe, a to i při vyřizování účtů s vnitřní opozicí. Nutno uznat, že jeho projev byl komparativně (tedy ve srovnání s konkurenčními lídry) velmi působivý, až showmanský. Námitky však mohou zaznít vůči obsahu jeho projevů, v nichž kritizoval mnohé interní jevy, aniž si přitom uvědomoval svůj neoddiskutovatelný podíl na nich.

Zájemci o politické dění v televizi mohli přímý přenos přerušit v neděli v 11:00 přeladěním na Primu, kam si pod umírněné a racionální moderování Jana Punčocháře z kongresu odskočil Alexandr Vondra k debatě s Lubomírem Zaorálkem. Bývalý ministr zahraničních věcí potvrdil (což učinil již na kongresu), že se nebojí kritizovat současného amerického prezidenta a poradit USA jak se mají v mezinárodních vztazích chovat, zatímco jeho diskusní kolega se snažil formulovat střídmě a zároveň si uchvátit většinu vymezeného času, což mu Vondra bez mimořádného odporu dovolil. Objektivně šlo o vcelku seriózní diskusi, jejíž těžištěm bylo téma obsažené v tradiční anketní otázce: Máme podle Vás možnost prosadit se do čela Unie? Otázka ostatně rezonovala s některými názory a příspěvky, přednesenými v průběhu kongresu. Diváci nebyli tak sebevědomí a entuziastičtí jako autoři zmíněných názorů a příspěvků, protože záporně jich na uvedenou otázku odpovědělo celých 85 %.

Otázky Václava Moravce byly kongresem rovněž poznamenány, a to nejen vstupy , ale i předčasným ukončením besedy bývalých ministrů financí, Bohuslava Sobotky a Miroslava Kalouska. "Rušivě" působil telemostem vstupující ředitel české pobočky Transparency International, David Ondračka, protože několikrát popudil právě člena přípravného výboru TOP 09. Jinak se ani jeden z hlavních protagonistů nedal ve vzájemném střetávání nijak vytočit, byť k jízlivostem neměli daleko. Kalousek dokonce v jednom momentě pochválil Sobotku se slovy: "Vy jste sladkej." A to v diskusi nad podílem Renáty Vesecké na prohlubování korupčního prostředí v ČR, kdy mu připomněl, že právě on byl proti výměně Marie Benešové, zatímco současnou, nyní kritizovanou Nejvyšší státní zástupkyni si prosadil Jiří Paroubek.

Nad celkovým dojmem z vystupování politiků, a to nejen o tomto víkendu, se nesl stín úmrtí profesora Vojtěcha Cepla, který podle oficiálních zpráv zesnul v ranních hodinách 21.12.2009. ČT 24 pohotově a opakovaně uvedla jeho odkaz, kdy na volně řazeném "právním desateru" pan profesor předložil divákům populárně a srozumitelně formulovaný jakýsi rychlokurz práva a politické kultury. Velmi poučné pásmo, z něhož stačí pro tentokrát uvést ve volné interpretaci jedinou myšlenku: Naše společnost se stane lepší v okamžiku, kdy pochopí, že není tak podstatné jaká persona je ve funkci premiéra, pokud bude nastolena vláda práva, které bude (každý) premiér respektovat.

Další, podstatně rozšířené, informace a zajímavosti zde, například článek rozhlasového komentátora Ivana Hoffmana k výročí 17. listopadu.