Absence skutečných reforem zlikvidovala ODS

Zatím jen na hejtmanských postech v krajích, rozkládá se nicméně i zevnitř a pokud to bude takto pokračovat, může se dočkat fiaska i ve volbách do Poslanecké sněmovny. Důvodem není ani tak schopnost socialistů přesvědčit voliče o čistotě svých úmyslů a správnosti deklarovaných cílů, nýbrž naprostá ztráta pudu sebezáchovy doprovázená neschopností vykomunikovat i racionálně zdůvodnitelné kroky. Jestliže Václav Klaus hovoří o aroganci, tak ta se projevuje právě těmito atributy. Těžko se přesvědčí volič o prospěšnosti třicetikorunového poplatku pro systém, když sice cáluje každou marginální položku na receptu, ale jakmile se láme chleba, tak v lékárnách po dlouhé měsíce nesežene vakcínu proti klíšťové encefalitidě a rok poté při "epidemii" žloutenky po stejné období nemůže nechat očkovat děti, byť by rád zacvakal. Že to nefunguje vidí samozřejmě nejen občan, ale i politik, jenomže občanovi bezostyšně předkládá pohádky, které nezbaští ani to dítě.

Proč to dělá? Nabízí se jednoduchá odpověď. Je si jistý, ztratil ostražitost. Je v politice už dlouho. Před dvaceti lety viděl jak to komunisté vedou od desíti k pěti a na plebs kašlou. Tehdy ještě s hustou máničkovskou kšticí dokázal na vysokoškolské půdě, ve fabrické hale nebo na náměstích našich měst s opravdovým zápalem kritizovat komunistický zlořád jako Jan Hus prohnilou středověkou katolickou církev. Viděl, a přesně dovedl popsat, kdo žere a ještě při tom mlaská. Samozřejmě oprávněně, ale možná, možná i trochu záviděl. Pak to "vzal po nich" a znovu a znovu si ověřoval jak snadno se manipuluje "masami." Zvykl si na to, zpohodlněl. Stačilo mu čím dál tím více jen něco plácnout, aniž se namáhal argumenty promýšlet. Ale již staré přísloví o džbánu a uchu nabádá k opatrnosti, kromě toho se nesmí zapomínat, že dorůstá nová generace, které nestačí věčné poukazování na dědictví komunismu. Pro ni jsou to prázdné pojmy, bez konkrétního obsahu, naopak položka na receptu, když nic jiného, představuje jedno pivo. Tohle je, mimochodem, také o osmičkách v naší historii.

Buďme ale spravedliví, všichni takoví nejsou a zdaleka se to netýká jenom ODS. Ta má ovšem smůlu, že udává tón, takže na ni dopadá odpovědnost třeba za daň ze superhrubé mzdy, což je tak "sofistikovaný" vynález, který si s příslovečným zakrouceným paragrafem vůbec nezadá. Slibovaná patnáctiprocentní daň je přeci zavedena do praxe. Co na tom, že ve skutečnosti není patnáctiprocentní. On to volič slupne jako malinu, jako už tolikrát.

Pan prezident má opět pravdu, to prostě není žádná reforma i když se za ní vydává. Stejně tak jako již zmíněné třicetikorunové poplatky. Ty neřeší v podstatě nic, vyjma příjmů lékařů a lékárníků. V komunikační rovině je však přímo zoufalé, když zodpovědné persony se nezmohou na nic více než argumentovat sníženým mentálním potenciálem (nechápavostí) jejich kritiků a po volbách další zodpovědní politici obviňují voliče, že se nechali zkorumpovat třiceti korunami, které slíbili socialisté v krajských nemocnicích za ně uhradit.

Je to vůbec možné? Tahle argumentace má totiž svoji odvrácenou tvář. Proč vůbec ODS, potažmo koalice, s těmi třicetikorunovými poplatky vyrukovala? Proč dala opozici tuhle zbraň do rukou? Vždyť skutečně jde v podstatě o jedno pivo. Stály jí ty tři pětky za to, bylo nutné dělat z lidí hlupáky a trvat na tom i po volbách?

Takže Klaus tentokrát na Primě bodoval, a to i přes to, že Petr Šimůnek našel odvahu položit tu a tam nepříjemnou otázku, účast na předvolební estrádě občanskodemokratické estrádě nevyjímaje. Těžko říci nakolik byla některá prohlášení ovlivněna animozitou vůči jeho nástupci na postu předsedy strany, objektivně však většině názorů nutno přiznat relevanci.

Na rozdíl od Klause nemá Miloš Zeman problém s přijetím účasti v pořadech ČT 1. Pro tentokrát však v Otázkách Václava Moravce se zdál být úspěchem ČSSD poněkud zaskočen, nic moc nekritizoval a pořad zůstal ve stínu Nedělní partie. Za nejsilnější "message" lze označit doporučení k preventivnímu bombardování íránských jaderných zařízení. Vzájemné obvinění Petra Bendla a Davida Ratha z politického turismu pak ve srovnání s tím vypadalo jen jako slabý odvar a tento politický folklór svědčí o tom, že ani osmička na konci letopočtu změnu politické kultury nepredikuje.

Další komentáře zde a v rubrice papání něco nového o kompotování dýně.