Finance a věštby ruku v ruce: konec světa prý bude v roce 2010

Za dva roky prý nebude Země, co bývala. A kdo ví, jestli prý vůbec bude. Podle bulharské věštkyně Vangy nás totiž čeká v 2010 třetí světová válka. Bez ohledu na to, že podle výsledků Vědeckého institutu, který před lety zkoumal její předpovědi a přiznal jí úspěšnost téměř osmdesát procent, se svět možná opravdu řítí do záhuby.

Nejen domácí bulvární deníky neváhaly a rozmázly v příslušném rozsahu hrozící „kauzu“. Z oslovených domácích vědem a věštkyň však žádná nečeká tak závažný konflikt, který by skončil třetí světovou válkou. Jistě, z mnoha fór a diskusí nad současnými trably finančního světa dávají uživatelé najevo, že stav, který dnes svět zažívá už tu byl. A všichni víme, jak skončil. Proroctví slepé bulharské vědmy Evangelie Gušterové, která má přezdívku Vanga z toho možná vychází. Bulharka totiž předpovídá, že v roce 2010 čeká svět třetí světová válka, kterou odstartuje pokus o atentát. Další příčinou války mají prý být údajně boje v Indii a nároky o energetické zdroje.

Mnozí z nás jen s úsměvem pokývají hlavami a možná řeknou: „No jo, takových předpovědí už tu bylo…“ A možná mají pravdu. Na druhou stranu je ale fakt, že prozatímní výsledky řešení krizové situace rozhodně nepřinášejí do budoucna žádné dobré signály. Vláda silné ruky, centralizované rozhodování o fungování všeho a pod pláštíkem zachování status quo diktát z center byrokratických kanceláří může jistě způsobit v dlouhodobé perspektivě více škody, než užitku.

Možná si někteří s chutí přisadí, že již tolik posmívané teze o volném působení tržních, ekonomických a finančních sil jsou skutečně čirým nesmyslem a že nikde na světě nefunguje nic „přirozeně“. Rozuměj bez regulace. Jenže v tom je právě problém. Kde je ta správná hranice regulace, a co se má regulovat? Není to spíše rozhodnotí politiků, než fakty podložená tvrzení? A kde je poslední meta toho, co bychom měli nechat bez mrknutí oka regulovat a řídit? A není na místě zkoumat názor zástupců senátorského klubu Republikánů amerického Kongresu, který říká, že pro založení budoucího zdravého vývoje ekonomiky je lepší nechat krizi dopadnout, padni komu padni? K této pro mnohé z nás kacířské myšlence jistě najdete na internetu zástupy reakcí. Od těch pozitivních až po ryze nenávistné.

Jenže oni mají možná pravdu. Cena záchrany je dnes daná, ale bude stačit? A nezpůsobí dnes s takovou slávou vynakládané záchranné balíčky do budoucna spíše více komplikací, než kdyby se nechala věc přirozenému vývoji a které, omlouvám se za tu jednoduchou spojitost, nakonec opravdu mohou vést k výše popsaným důsledkům? A nejsme tak nějak všichni lakomí a neženeme se jenom za nejvyšším číslem zhodnocení, zisku a výnosu, což nás přivádí mnohdy na scestí?