Střídání na hřišti je nutné, bez strategie to ale nikam nevede

Každá čtvrtá firma v České republice prý zvažuje odchod ze země. Říká to alespoň analýza Asociace malých a středních podniků a živnostníků a Podnikatelského inkubátoru při VŠE v Praze, kterou nedávno otiskl deník Lidové noviny. Důvodem záměru odejít je prý to, že máme doma vysoké daně, nepřehledné zákony, které se mění, jak na běžícím pásu a špatně vymahatelné zákony. Příčinou zlé nálady firem může být i to, což se ale v analýze „ještě“ nestihlo prověřit, že roste procento firem, kde vlastní zaměstnanci kradou jako straky. Doslova.

Upřímně se ani jedné z té čtvrtiny firem nedivím. Třeba vymahatelnost práva. Sám jsem se musel před několika lety dost tvrdě hájit „jen“ o svá práva u zaměstnavatele, ze kterého se vyklubal pouhopouhý „socialistický“ vekslák, který levně kupoval, draze prodával a neplatil faktury. Ani vlastním lidem. Jenže to nikdo ze zaměstnanců, když k němu nastupovali netušil a dlouhou dobu ani vůbec nepozoroval. Když nám ale majitel odmítl zaplatit to, na co jsme měli podle práva nárok, věřili mnozí z nás, že svých práv se v Česku domohou. On se jen smál. „Vždyť mi to soudci pěkně zařídí…,“ svítilo mu vesele v očích. Jako by chtěl říct, že vkusně zalepená bílá obálka, či zimní dovolená v Alpách je tím správným klíčem k rozsudku, na kterém vydělá. Hlavně on sám. Naštěstí nevydělal, jenže kvůli průtahům u soudu, kdy soudci nebyli (a nebo možná nechtěli, kdo ví?) rychle a efektivně rozhodnout, většinu peněz o které jsme se přeli, spláchly nekončící řady poplatků. Nu, což, spravedlnost v Česku zkrátka nespí. Jen většinou dříme.

Průšvih jsou i daně a zákony na ně navazující. Jistě, už slyším ty velikášské řeči o tom, že kdo ví, co by ti podnikatelé vlastně chtěli, že, když my pro ně tak usilovně dřeme. Je a není to pravda. Když si přes osmdesát procent firem myslí, že daně v Česku jsou vysoké, není to moc povzbudivá zpráva. Ještě méně povzbudivější je to, že politikové, kteří v současné době musí sedět „na střídačce“ a jejichž prohlášení v mnoha lidech sice vyvolávají nepopsatelné naděje,  neumí v podstatě nic jiného, než díky politické moci něco přikázat a jen čekat s nataženou dlaní, aby mohli rozdávat. Tu voličům, kteří váhají s hlasem, tu největším firmám, aby zalátali díry ve vlastních sekretariátech. Bohužel, ani politici, kteří se v současné době pohybují na „hřišti“ a předvádějí nějakou činnost, nemají zřejmě dost odvahy a ani síly, aby ukázali, že to se zajištěním ekonomického prostředí bez zbytečně silného přerozdělování myslí vážně. Nu, což, řeknete si, zase čekáme na něco, co nepřijde.

Českou legislativu podle zveřejněné analýzy Asociace malých a středních podniků a živnostníků považuje za nepřehlednou až dvaadevadesát procent  respondentů. Pětaosmdesát procent dotázaných subjektů jí nerozumí. Lidové noviny dále uvedly, že za vůbec neproblematičtější oblast má 35 procent dotázaných daně. A i přes dvanáct měsíců od opozičního vyhrožování, že všechno, co tato vláda schválí, bude navráceno zpět, ne-li ještě dál, roste rychlým tempem zástup podnikatelů, kteří věří v lepší časy. Věří, ne doufají. Ať se klidně hoši ve „Strakovce“ střídají, jak hokejové pětky na ledu. Rozhodně ale nebudu sám, kdo si přeje, aby nám nesahali na to, čemu rozhodně vůbec nerozumějí.