Jsou pravidla, která se musí porušovat

Libujeme si prý v divných zábavách A už se nezastaví před ničím. Tohle jsme už slyšeli, řeknete si. No jistě, vždyť, když začínali i českých luzích a hájích vysílat televize první reality show, strašili nás tím, kde se to zastaví. Kritici mravů varují před tím, že se nectí žádná pravidla a i ta, která se po staletí alespoň navenek akceptovala, už pomalu přestávají platit.

Říká se, že za vším hledej ženu. V mnoha případech je to ale pokřivená výmluva. V mnoha případech může za společenský pád či konec slibné kariéry kvůli „prkotině“ jen a jen mediální pozadí. Na každém rohu číhá paparazzi, investigativní novinář či naštvaný soused, aby informoval mocný tisk, televizi, rozhlas a internet o tom, že právě vy jste se proti těm všeobecně stále více neuznávaným pravidlům nějak provinil. V tom ale není problém, hlídače demokracie a společenských pravidel přece potřebujeme. Problém bude spíše v tom, že poznat, kde už tenká, jemná hranice vkusu a potřebnosti byla překročena, je víc a víc těžké.

Své by o tom mohl vyprávět třeba Lord Browne ze společnosti British Petroleum. Ten se totiž rozhodl pro okamžité opuštění postu šéfa této gigantické společnosti. A důvod? To vás určitě „pobaví“ - soudní rozhodnutí o tom, že noviny mohou zveřejnit detaily z jeho soukromého života. A ten není, jak by se mohlo zdát, „normální“ Lord Browne měl totiž čtyři roky poměr s Kanaďanem Jeffem Chevalierem, který zážitky ze společné domácnosti vybarvil novinářům z Daily Mailu.

Možná, že v Česku bychom to přešli s pokrčením ramen a úšklebkem o tom, že ti kluci si přeci můžou dělat doma co chtějí. Jenže… ono to tak není. Ta společenská pravidla, na která ale stále více každý kašle, považují třeba homosexuální páry za prohřešek. A i přesto, že při přesto, že se společnost stále více odklání od přísných církevních pravidel a podobné orientace toleruje, Lord Browne místo toho, aby situaci ustál, odstoupil s prohlášením o tom, že rýpat se v detailech jeho života by mohlo znamenat poškození značky společnosti pro kterou pracoval více než čtyřicet let. Nemusíte mít rádi homosexuály, aby vás napadla stejná otázka, jako mě: Je to tak správně?

Nebo jiný příklad – všude se v posledních letech namluví spousta slov o vyrovnávání šancí a příležitostí pro menšiny a pohlaví. Jenže slova se mluví a činy se nekonají. Studie americké nadace American Association of University Women přišla například se závěry, že čím je žena starší, tím horšího se dočká platu ve srovnání se svými mužskými protějšky. Z výsledků zkoumání téměř deseti tisíce zaměstnanců vypadlo, že už rok po promoci na vysoké škole jsou platy mužů o 20 procent vyšší než platy žen. Po deseti letech kariéry se rozdíl zvýší na 31 procent. Ani v tomto případě nemusíte mít rádi genderová sdružení či feministické spolky, abyste si položili stejnou otázku: Je to správně?

Výše popsané spolky vám jistě dají rychlou odpověď v tom smyslu, že v západní společnosti neustále převládá pohled na ženu jako matku a bytost, jejíž jedinou starostí má být udržování tepla v rodinném krbu, odpůrci ženských sdružení se pak budou zaštiťovat argumentem o tom, že něžné pohlaví holt neumí při vyjednávání o svých platech a odměnách za práci efektivně lobovat za sebe. Kdo ví, kde je ta společenská pravda? Jedno je ale jisté, mediální hysterie, spotřebitelský apetit po „krvi“ a přirozené „surovosti, prohlášení o rovnosti bez skutečných činů společnost nikam neposunou. Spíš naopak. A bohužel i bez ohledu na to, co dotyční postižení pro společnost a sami pro sebe udělali. A uznáte sami, že bez ohledu na pravidla, to není dobrý závěr. Faktem ale je, že se na ta pravidla může každý vykašlat.