O tom, že však česká ekonomika nemá pod svým nynějším skvěle hořícím kotlem zdravé dříví už hovoří dokonce i dosud mlčelivá instituce, totiž Česká národní banka. Ta přišla na základě zveřejnění návrhu státního rozpočtu z dílny Bohuslava Sobotky s prohlášením, že nebude v příštím roce ani na sekundu váhat se zvýšením úrokových sazeb. Znamená to jediné - peníze v ekonomice budou dražší. Lidové noviny sice k tomu dodaly, že sazby pozvedne zřejmě i zvyšování nájmů, rostoucí ceny energií a pohonných hmot, jenže, jak si všímá nejeden ekonomický komentátor, rozčílení ČNB způsobil spíše fakt, že Sobotkův návrh státních financí je až příliš štědrý k sociálním výdajům bez toho, aniž by naznačil, jak tuhle finanční hydru v příštích letech, kdy zřejmě bude tým Paroubkových talentů odpočívat, zkrotit. Sociální výdaje jsou jistě nutné, ale odhlédneme-li od lišáckého úsměvu ministra Škromacha, který návrhy za svou „kapitolu“ pro Sobotku připravil, uvědomíme si, že meziroční nárůst těchto plateb skočí o celých devětašedesát miliard výš a jejich struktura ničemu pozitivnímu nepřidává, spíše je úlitbou splnění předvolebních slibů. Čtrnáct miliard z toho navýšení totiž představuje zdvojnásobení rodičovského příspěvku, dvě miliardy vyšší porodné, o stovkách milionů pastelkovného nemluvě a to bez toho, že by zvyšování dávek mělo, kromě slov vládních odborníků o tom, že ekonomika i dál poroste rychlým tempem, skutečné opodstatnění. „Levičáci“ v této chvíli jistě budou plamenně hovořit o tom, že tyhle peníze jsou nutné, „pravičáci“ zas kontrovat tím, že jsou zbytečné.

Pravda, jak nakonec říká i ČNB, je však v tuto chvíli na straně kritiků zvyšování výdajů. ČNB totiž výší úroků určuje cenu peněz v ekonomice a jejich zdražením naznačuje, že není spokojena s tím, jak vláda a potažmo my všichni hospodaříme. Vulgárně řečeno - jíme na dluh a aniž bychom si to, opět proti nekriticky pochvalným projevům o výkonnosti ekonomiky, zasloužili, zaděláváme si na problémy. Však to všichni známé – jen tentokrát by se těm úsporným balíčkům nemuselo říkat úsporné, ale škrtící. A o nepřijetí společné evropské měny eura ani nemluvě. Co by to stálo, zatím nikdo nespočítal, ale mávnout rukou bychom nad tím neměli. Stále víc se ukazuje, že řešení socialistických slibů voličům a kupování jejich přízně bude tvrdým oříškem pro budoucí vládu. A možná, že nejen pro jednu. Nadměrné utrácení této vlády a zvýšené sociální dávky se totiž po zvednutí úrokových sazeb centrální bankou odrazí v cenách služeb a zboží v obchodech na dlouhou dobu. A zkuste hádat, kdopak to všechno nakonec zaplatí. ČNB se nedivme - při české povaze se totiž dá čekat, že z dvaceti až třiceti miliard korun, které díky zvýšeným sociálním platbám domácnosti získají, se většina peněz skutečně „projí“. Marné je vysvětlovat lidem, co je pro ně nebezpečné, nebo dokonce ekonomicky ohrožující. Marné je opakovat před volbami to, že pastelky za rozhazování státních peněz rozhodně nestojí, a že se při zamýšlení nad tím, koho budu volit, nemá člověk rozhodovat podle toho, kdo je mu sympatický, ale kdo dokáže argumenty vysvětlit to, co s touhle zemí zamýšlí. Odstupující garnitura kromě arogance a rozhazování peněz zatím neukázala nic, za co by ten 1 728 827 voličů měl být vděčen. O tom většinovém „zbytku“ ani nemluvě.

Pavel Daniel