Rath káral Paroubka a chválil Béma.

Není to tak dlouho, co jsem na tomto místě relativizoval premiérovu sázku na ambiciózního Davida Ratha. Vypadá to, že ne zcela od věci. Včerejší Otázky Václava Moravce to v okamžiku hodnocení povodňových souvislostí včetně mediálních vystoupení politiků názorně ukázaly. Podstatný časový úsek pořadu byl ostatně věnován tomuto tématu, k němuž bylo na dálku přizváno hojně diskutujících z řady lokalit, přičemž se ozvala nejedna obžaloba exekutivy za nedostatečně prováděnou prevenci. Za kontraproduktivní lze označit část věnující se úbytku klientů VZP - vypadalo to spíše jako povinná daň přítomnosti ministra zdravotnictví. V tomto kontextu můžeme zmínit docela roztomilé působení snahy o neformální přístup s Rathovy strany, kterou Pavel Bém přijímal velmi rozpačitě, ne-li neochotně. I když občas Rathovi také tyknul, tak jej stále důsledně oslovoval "pane ministře."

Sedmička svedla dohromady dva české zástupce z evropských struktur: Miloslava Ransdorfa a Josefa Zielenice. Daňové zatížení dětských plen či zaměstnávání našich občanů v dalších zemích EU se ukázalo jako nepodstatné, na pozadí těchto a podobných témat však vynikla rozdílnost stylu obou protagonistů. Zatímco reprezentant SNK-ED vcelku nudil svým rozšafným, až "strýčkovským" rozprávěním, tak zástupce komunistů aktivně využil každou příležitost ke sžíravé kritice českých i zahraničních představitelů. Typicky třeba, kdy poukázal na náhlý vlastenecký (předvolební) přerod Cyrila Svobody v otázce asymetrie vízového vybavení českých a amerických turistů při vzájemných návštěvách, nebo připomenutím okolnosti, že americký president potřebuje při oficiálních příležitostech simultální překlad z angličtiny. Podle (samozřejmě problematického) hodnocení volajících "diváků" také zvítězil (v "důvěře") na celé čáře.

Do role "strejdy" také téměř odsoudil Martin Bursík v Partii předsedu Senátu Přemysla Sobotku. Bursík má samozřejmě výhodu, že "jeho" strana za sebou netáhne žádné zátěže minulosti, nicméně hlavní předností je moderní styl, využívající konkrétní údaje a věcné argumenty. Podobně před časem vystupoval Jaroslav Tvrdík, tam ale šlo o evidentně o virtuální rekvizity. Každopádně v komparaci s většinou "tradičních" představitelů ČSSD, ODS a ostatních stran vůbec, nejde na první pohled o prázdné slinty a plky, mající pouze bombastický nápis na štítě s nulovým, bezkoncepčním obsahem. Nepochybně právě tento způsob diskuse nakonec překvapivě vyústil v remízu při odpovědi diváků na otázku, zda by mělo být českým domácnostem (podle Primy domáctnostem) zakázáno topit uhlím.

Současný nástup Strany ZELENÝCH v sobě ovšem skrývá jeden nezanedbatelný problém. Strana boduje nejen zásluhou nekompromisně a agresivně vystupujícího Bursíka, ale i důrazem na zelenou problematiku. V okamžiku, kdy však dojde na ideologicky, či obecně politická témata (viz včera privatizace ČEZ, účast státu ve firmě, využití dividend pro sanaci následků povodní), je názorová blízkost ODS a Zelených zřetelná. Zelení tak uspokojují hlavně voliče, kteří pátrají na místech vyklizených US-DEU. Jakoby nestačil existující paradox spočívající ve faktu, že tzv. pravice jedná levicově a naopak. Dočkáme se zřejmě dalšího matení.

Český Parlament je konec konců odrazem voličské základny. Když však vezmeme v potaz dojem, jaký včera zanechali zástupci Balbínovy poetické strany, event. i Koruny České, tak je třeba objektivně přiznat, že další nabídky lze často vnímat spíše jako folklór.

Další podrobnější komentáře na konzervativním vebu, který od svého založení nemění image: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm.