Paroubek s Topolánkem mlžili o nové opoziční smlouvě.

Pozoruhodná je, v poslední době, mimořádně časté hemžení předsedů stran v politických duelech. V Otázkách ČT se opět sešli šéf ODS a předseda vlády, na Nově s komunistou Exnerem debatoval lídr KDU-ČSL Miroslav Kalousek. Jen v Partii chyběl stranický předseda, zřejmě ale proto, že US-DEU zde tentokrát neměla zastoupení.

Nedostatek „funkční proporcionality“ na ČT 1 byl bagatelní, protože velká část veřejnosti zřejmě začíná Jiřího Paroubka vnímat jako hlavního muže socialistů, možná i pod vlivem žurnalistů, kteří prezentují hlavně jeho názory. Obdivovatelkám i obdivovatelům Stanislava Grosse musí být líto, že jejich (někdejší?) idol je teď zobrazován jako doplněk premiéra, aniž je mu dáván prostor k vyjádření.

Jakmile v Otázkách Paroubek umravnil moderátora, probíhala diskuse ve standardních mantinelech, takže jsme se nic objevného opět nedozvěděli, ať již šlo o relevanci referenda o „ústavní smlouvě,“ reformu zdravotnictví, nebo další témata. Dokonce i v otázce možného uzavření opoziční smlouvy po příštích volbách nezaznělo ani z jedné strany jasné ne, ačkoli bylo současně vyslovováno, zejména ze strany Mirka Topolánka, velmi hlasitě. Takže voliči, můžeš si vybrat, dej hlas doleva nebo doprava, zase nevyloučíš, že strany se po volbách scuknou tak, jak vyhovuje jejich partikulárním zájmům a politici budou dál licoměrně plakat nad nemožností plnit program, ale zároveň si budou kolektivně zvyšovat platy a platby.

Z pohledu komunikační úrovně se zdá, že došlo k určitému pozitivnímu posunu a oba zúčastnění si rozhovor řídili bez mimořádných excesů, ukázněnější byl Topolánek. Pokud jde o způsob vyjadřování, mohli jsme si povšimnout, že Paroubek již zdaleka tak často nepoužívá úvodní berličku „já myslím,“ takže dnes by možná na otázku, zda byl někdy nevěrný manželce odpověděl bez dvojsmyslnosti. U vůdce občanských demokratů mne zatahalo za uši jeho „budu se soustředit,“ namísto přirozeného českého „soustředím se.“

Trochu mimo hru ve vztahu k volbám, ale jen zdánlivě a účelově, se nachází KSČM, která v Exnerově zastoupení prohrála Sedmičku jen nejtěsnějším rozdílem. Zde se nemilá příhoda stala Kalouskovi, když v zápalu řeči odmítnul svůj vlastní argument. Pravda, v politice nic neobvyklého, děje se tak běžně, ale zpravidla s určitým časovým odstupem. Nicméně dodejme: omluvil se za to.

Partie přinesla zvlášť tristní podívanou, moderátorku tradičně nevyjímaje. Nad změnami právní úpravy nemocenského se rozpoutala vášnivá, ale zmatená a demagogická debata. O rozháraném průběhu svědčí například moment, kdy Vlastimil Tlustý vyčítal Zdeňkovi Škromachovi, že problematiku daní zavádí nesmyslně na téma školné, přičemž ale daně do rozhovoru, původně o nemocenském, zavedl sám.

Objektivně vzato, Tlustého argumentace mohla být pro mnohé (a hlasování to potvrdilo) předmětem obdivu a příkladem pohotovosti. V zásadě však, kromě žonglování s těžko identifikovatelnými a ověřitelnými čísly (hausnumery, jak dvakrát prohlásil ministr) nic smysluplného, resp. uceleného, nesdělil. Typicky, když sliboval, zrušení úhrad na „sociálního pojištění,„ operujíc s platbami zaměstnanců ve výši 8 % „hrubé mzdy“. Nejenže přitom nedodal, že je to jen pouhá čtvrtina z celé částky, protože 3/4 platí zaměstnavatelé, ale zároveň zapomněl objasnit zda bude pojistné odpuštěno i jim. Protože to lze z logiky záměru předpokládat, pak by měl také jasně říci, kde stát vezme zhruba 200 mld. ročně na důchody, které mu přináší právě pojistné, když na současné penzisty se navrhovaný systém vztahovat nemůže. Poněkud problematický byl i poukaz na administrativní zatížení firem při vyplácení nemocenského, protože to tak funguje desítky let.

Škromach nedokázal vždy jednoduše a věcně reagovat, takže, za stavu, kdy Tlustý ministra častoval obviněními ze soustavných lží, se jako nejkompetentnější účastník debaty jevil ve svých vstupech Jaroslav Míl, který si dojem trochu pokazil plytkou propagací rovné daně.

Bez ohledu na samotný obsah a úroveň předmětné besedy je nutnou dát za pravdu těm hlasům, které tuto úpravu nemocenského pojištění kritizují jako svévoli státu vůči pojištěncům (okrajuje požitky, ale nesnižuje pojistné) i zaměstnavatelům (přenesení břemene péče o oblast, která tradičně přísluší státu). Poukaz na to, že (neexistující) pojišťovna bude pro firmy provádět kontrolu dodržování léčebného režimu je falešný, neboť dosud to nezvládala, což byl ostatně jeden z údajných důvodů pro změnu.

Další komentáře na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm, konzervativním webu, který od svého založení nemění tvář, v rubrice Výroky (POLITIKA).