Grossovy infantilní požadavky.

Štěstěna je vrtkavá děvka a v politice to platí dvojnásob. Stanislav Gross, někdejší stabilně nejoblíbenější politik, dokonce typ politika, jakého by si býval přál Václav Klaus v řadách ODS, nyní dostává od diváků Partie jen 30 % přízně a od Jana Zahradila nálepku člověka, který nechce špičky koaličních stran v ("loutkové") vládě, když v ní nemůže být sám a schovává se za dětinská zdůvodnění. Požadavek je to opravdu zvláštní, není ovšem jisté, že důvod uváděný Zahradilem je ten hlavní. Racionální důvody se ovšem v této sféře vůbec objevují velmi nesnadno a občan nevidící do zákulisí ty pravé může jen hádat.

Typickým příkladem absurdity jsou komunisté, kteří nevadí v nejrůznějších aktivitách i stranách (ti bývalí), ale jsou vždy znovu objevování v Parlamentu v okamžiku, kdy ostatní strany nemají argumenty pro své iracionální požadavky. Ve skutečnosti je to ta nejlepší cesta, jak jim přihrát další a další, dosud nerozhodnuté či znechucené voliče. Znechucení je samozřejmě na místě a příčin je nepočítaně. Třeba strana, která se prohlašuje za autenticky pravicovou operuje s návrhy, které nepostrádají téměř anarchistické prvky. Nebo strana, která má aspirovat na roli hegemona levice dělá všechno proto, aby se zavděčila nejortodoxnějším praporečníkům kapitalistických idejí a někteří její členové již prakticky otevřeně kolaborují s opozicí, přičemž bez skrupulí denuncují jiné své kolegy ve vládě.

Ideologie přebíjí racio, chamtivost je matkou myšlenky. Předvčerejší kolegové si včera nemohli přijít na jméno a dnes se snaží najít opodstatnění pro obnovení podnikání v téměř nezměněné konfiguraci.

Za tohoto stavu je bláhové posuzovat v diskusních pořadech pronesená slova. Za zmínku ze včerejška proto snad jen stojí postřeh, že při obecném deficitu věcnosti působil poměrně solidně Martin Kocourek (v Sedmičce s B. Sobotkou) , který se svojí střídmostí vymyká běžnému stylu formace ODS. Na druhé straně nezbývá než konstatovat, že Stanislav Gross, byť nebyl přímým účastníkem žádné diskuse, stačil v jednom z prezentovaných šotů potvrdit jistou nepoučitelnost, protože jeho stylizace do role razantního vůdce levého šiku je nevěrohodná, a to tím spíše, že silácká verbální gesta se velmi často míjí s pozdějšími krotkými činy. Voliče již těžko přesvědčí, takže výsledkem jeho snažení je zbytečná iritace jeho odpůrců, která se mu nevyplatila třeba v okamžiku, kdy při nástupu do funkce premiéra nevybíravě kritizoval Miroslava Kalouska. Jestliže totéž včera činil Michal Kraus, bylo to pravděpodobně přijímáno jinak - s vědomím, že nejde o holobrádka (nejenom ve skutečnosti, ale především obrazně).

Takže již jen dodejme, že Prima, stejně jako ČT1 a Nova, posadila diskutéry do opět do křesel. Vzhledem k používaným technologiím při hlavním večerním zpravodajství může divák za účastníky jen doufat, že sesle nejsou virtuální. Hodiny se však již nevrátily v jakékoli formě - i další šachové rekvizity zůstaly jen v náznacích. Co však asi zůstane jako problematický relikt, byť mladý a půvabný, je Štěpánka Duchková.

Další podrobnější komentáře na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm v rubrice POLITIKA (Výroky).