EK přijala návrh na pružnější uplatňování Paktu stability a růstu

Evropská komise přijala návrh na pružnější uplatňování Paktu stability a růstu. Návrh, který komisař Joaquín Almunia charakterizoval spíše jako vývoj paktu než reformu, má zlepšit otřesenou důvěryhodnost společných pravidel rozpočtového hospodaření i více přihlížet k odlišné situaci jednotlivých členských států. Návrh Almunia předloží ministrům financí 25 členských zemí EU příští týden, ale dnes před novináři připustil, že debata o změnách paktu bude zřejmě završena až za lucemburského předsednictví unie v příštím roce. Proti změkčování paktu se již postavil šéf Evropské centrální banky Jean-Claud Trichet. Pakt se ocitl v hluboké krizi poté, co loni v listopadu většina členských států odmítla potrestat Francii a Německo za to, že dva roky po sobě porušovaly pravidla příliš vysokým schodkem svých státních rozpočtů, jak požadovala EK. Evropský soudní dvůr dal sice komisi dodatečně za pravdu, ale verdikt neměl bezprostřední důsledky pro hříšníky. "Pakt zůstává naprosto nezbytný pro stabilitu eura, ale je zapotřebí jej uplatňovat rozumněji," prohlásil dnes předseda EK Romano Prodi, který sám před dvěma lety označil příliš strnulá pravidla paktu za stupidní. Cílem navržených změn je podle Prodiho dospět k lepšímu souladu mezi potřebou povzbuzovat hospodářský růst a zachovávat rozpočtovou disciplínu. Podle EK je záhodno posílit koordinaci hospodářských politik, využívat kolegiálního tlaku i systému včasných výstrah, které by do metropolí měly v případě znepokojivého vývoje přicházet ještě dříve, než rozpočtový schodek skutečně překročí tříprocentní práh hrubého domácího produktu. Jak Almunia ujistil, zůstanou v platnosti dva základní požadavky, tříprocentní mez pro rozpočtový deficit a hranice 60 procent HDP pro výši veřejného dluhu. Komise však v roli strážce smluv má více přihlížet na odlišnou situaci v jednotlivých zemích. Více se má přihlížet například k vývoji veřejného dluhu; Almunia dnes upozornil, že některé země sice mají dluh hluboko pod povolenou hranicí, ale jejich zadlužení znepokojivě rychle stoupá. V jiných státech zase příliš vysoký dluh uspokojivě klesá, zatímco jinde je dluh příliš vysoký a ještě se zvyšuje. Při vymáhání rozpočtové disciplíny má komise také více přihlížet k dopadu mimořádně slabého růstu. Naopak, v tučných letech mají členské státy více dbát na ozdravení veřejných financí, včetně spuštění reforem, kterými by čelily dopadům stárnutí populace. V současnosti příliš vysoký rozpočtový schodek vykazuje polovička z tuctu zemí eurozóny: Francie (3,7), Německo (3,6), Nizozemsko (3,5), Portugalsko (3,4), Itálie a Řecko (3,2 procenta HDP). Obdobná je situace s veřejným dluhem, pravidla porušuje sedm zemí eurozóny. Zadlužení v Řecku překračuje hranici 102 procent a v Itálii dosahuje 106 procent HDP.