Inflace v eurozóně již na 3,8 %. Energie zdražily meziročně o 18,8 %, zatímco jádrová inflace mírně vzrostla na 2,5 %

Inflace v eurozóně v září zrychlila na 3,8 %, především kvůli prudkému růstu cen energií. Evropská centrální banka tak čelí rostoucím cenovým tlakům, její další kroky ale komplikuje napjatá fiskální situace některých zemí v čele s Francií.

Klíčové body

• Inflace zrychlila z 3,2 % na 3,8 % a již šestý měsíc překračuje cíl ECB.
• Energie zdražily meziročně o 18,8 %, zatímco jádrová inflace mírně vzrostla na 2,5 %.
• Další zvyšování sazeb komplikuje růst dluhopisových výnosů a slabá fiskální kondice Francie.

Předběžný odhad zářijové inflace HICP v eurozóně přinesl výraznější zhoršení cenového vývoje. Meziroční inflace zrychlila ze srpnových 3,2 % na 3,8 %. V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny vzrostly o 0,6 %. Inflace se tak již šestý měsíc drží nad 2 % cílem Evropské centrální banky (ECB) a zářijový výsledek ukazuje, že období vyšší inflace bude pravděpodobně trvat déle, než se ještě nedávno předpokládalo. Přestože hlavním zdrojem zrychlení zůstávají energie, mírně vzrostla také jádrová inflace. Zářijový výsledek sice vyznívá jednoznačně proinflačně, zatím však nadále chybí dostatečné důkazy, že by inflace začala plošně zrychlovat.

Největší problém představují ceny energií, jejichž meziroční růst zrychlil ze 14,3 % na 18,8 %. Ve srovnání se srpnem energie zdražily o 3,9 %. Projevují se zde vysoké ceny ropy a zemního plynu, omezení nabídky i mimořádně vysoké rafinérské marže. Růst cen energií vysvětluje podstatnou část zářijového zrychlení celkové inflace. Obnovily se ale také cenové tlaky u potravin, alkoholu a tabáku, kde inflace vzrostla z 1,1 % na 1,4 %. Zvláště ceny nezpracovaných potravin zrychlily z 2,7 % na 4,0 % a meziměsíčně se zvýšily o 1,3 %. Energetický šok tak začíná doprovázet méně příznivý vývoj některých dalších volatilních položek.

Pozornost si zaslouží také jádrová inflace, která bez energií, potravin, alkoholu a tabáku vzrostla ze srpnových 2,4 % na 2,5 %. Ceny služeb meziročně zrychlily z 3,0 % na 3,2 %, zatímco inflace neenergetického průmyslového zboží mírně zpomalila z 1,2 % na 1,1 %. Ve srovnání se srpnem jádrové ceny vzrostly o 0,2 %. Služby sice meziměsíčně zlevnily o 0,7 % a průmyslové zboží naopak zdražilo o 2,1 %, tyto sezónně neočištěné údaje jsou však výrazně ovlivněny koncem turistické sezóny a obměnou nabídky oblečení. Podstatnější je mírné zrychlení meziroční inflace ve službách, které naznačuje, že domácí cenové tlaky zůstávají zvýšené.

Přesvědčivý důkaz silných druhotných dopadů energetického šoku zatím stále chybí. Růst náhrad na zaměstnance ve 2. čtvrtletí zpomalil na 3,3 % a jednotkové náklady práce na 2,6 %. Dlouhodobá inflační očekávání zůstávají poblíž 2 %. Ekonomika eurozóny však není natolik slabá, aby ECB mohla zářijovou inflaci ignorovat. HDP ve 2. čtvrtletí vzrostl o 0,4 % mezikvartálně a zářijový výrobní PMI se zvýšil na 52,9 bodu, nejvýše od května 2022. Odolná aktivita snižuje riziko, že by další mírné zvýšení sazeb samo o sobě vyvolalo recesi.

ECB v září zvýšila depozitní sazbu o 25 bazických bodů na 2,50 % a její prognóza počítá s průměrnou inflací 3,0 % letos, 2,5 % v roce 2027 a 2,1 % v roce 2028. Zářijový výsledek představuje pro tuto prognózu riziko směrem vzhůru, neznamená však automaticky nutnost dalšího zvýšení již na říjnovém zasedání. Jádrová inflace vzrostla pouze mírně a ECB může pokračovat v avizovaném opatrném zpřísňování měnové politiky s delšími přestávkami mezi jednotlivými kroky. Finanční trh nyní očekává až tři další zvýšení sazeb během následujícího roku.

Další rozhodování ECB o sazbách však bude podle mě stále výrazněji komplikovat velmi slabá fiskální kondice některých zemí eurozóny. Hlavním cílem ECB je sice udržovat cenovou stabilitu, ale zároveň ECB nemůže zcela ignorovat výrazný růst výnosů státních dluhopisů některých zemí eurozóny, ke kterému v posledních týdnech dochází. Nejcitlivější je nyní tento problém u Francie, kde se desetiletý výnos dostal na více než dvacetileté maximum a jeho rozpětí vůči německému dluhopisu vzrostlo přibližně na 131 bazických bodů, nejvýše za čtrnáct let. Francie má navíc letos vykázat deficit kolem 5,4 % HDP a nachází se v unijním postupu při nadměrném schodku. Vyšší tržní výnosy samy zpřísňují finanční podmínky, a mohou proto částečně nahrazovat další zvýšení sazeb. Pokud by však ECB od potřebného zvýšení ustoupila především kvůli ochraně francouzských veřejných financí, šlo by již o skutečný projev tzv. fiskální dominance.

FAQ

Co stojí za růstem inflace?

Především drahé energie, částečně také potraviny.

Zvýší Evropská centrální banka znovu sazby?

Další zvýšení je možné, nemusí ale přijít už v říjnu.

Proč je problémem Francie?

Vysoký deficit a výnosy dluhopisů zpřísňují finanční podmínky.