Kdo vlastně řídí Bitcoin, když nemá majitele ani šéfa?

Bitcoin nemá centrální banku, představenstvo ani generálního ředitele. Neexistuje ani společnost, která by vlastnila jeho síť a mohla jednostranně rozhodnout, jaká pravidla budou od příštího týdne platit. Přesto se Bitcoin od svého vzniku vyvíjí, jeho software dostává nové funkce a čas od času se mění i některá pravidla fungování sítě. Nabízí se tedy poměrně jednoduchá otázka: kdo o těchto změnách rozhoduje?

Pro běžného investora může celý systém působit na první pohled podobně jako jiné technologické projekty. Existuje Bitcoin Core, tedy jeden z nejrozšířenějších software pro provoz bitcoinového uzlu, existují jeho vývojáři, těžaři, velké kryptoměnové burzy a dnes také finanční instituce spravující bitcoinové fondy. Žádná z těchto skupin ale sama o sobě Bitcoin neovládá. Právě nemožnost soustředit rozhodovací pravomoc do rukou jedné instituce je totiž jedním ze základních principů celé sítě.

Bitcoin nemá vedení, které by mohlo jednoduše změnit pravidla

Bitcoin funguje jako decentralizovaná síť počítačů, které se řídí společnými pravidly. Důležitou součástí této infrastruktury jsou takzvané plné uzly neboli full nody. Ty uchovávají a ověřují blockchain a samostatně kontrolují, zda jsou nové bloky a transakce v souladu s pravidly, která daný software uznává.

Každý plný uzel nezávisle ověřuje bloky a do své verze blockchainu přijímá pouze ty, které považuje za platné. Pokud různé uzly používají stejná pravidla a přijímají stejné bloky, nacházejí se ve vzájemném konsenzu.

To je podstatný rozdíl například proti bance nebo technologické společnosti. Pokud banka změní podmínky svého produktu nebo provozovatel sociální sítě vydá aktualizaci aplikace, běžný uživatel má jen omezené možnosti, jak se změně bránit. U Bitcoinu musí provozovatel uzlu novou verzi softwaru sám přijmout.

Vývojáři Bitcoin Core dokonce tento princip považují za natolik zásadní, že software záměrně nepoužívá automatické aktualizace. V prohlášení Bitcoin Core vývojáři vysvětlují, že uživatelé mají mít možnost sami rozhodnout, jakou verzi softwaru provozují. Vývojářský tým podle stejného dokumentu nerozhoduje o pravidlech konsenzu – uživatelé se účastní sítě právě tím, že si sami vybírají software, který budou používat.

Vývojáři mají vliv, ale nemohou ostatním nic nařídit

Vývojáři samozřejmě hrají v dalším směřování Bitcoinu velmi důležitou roli. Opravují chyby, zvyšují efektivitu softwaru nebo přicházejí s novými funkcemi. Jejich postavení je ale jiné než například u programátorů běžné komerční aplikace. Mohou změnu vytvořit a nabídnout ostatním, nemohou však síť přinutit, aby ji začala používat.

Významnější návrhy týkající se Bitcoinu často procházejí systémem Bitcoin Improvement Proposals, známým pod zkratkou BIP. Jde v podstatě o standardizovaný způsob, jak veřejně popsat navrhovanou změnu, její fungování a technické důsledky.

Samotné vytvoření BIP ale neznamená, že bylo o něčem rozhodnuto. Současná pravidla procesu Bitcoin Improvement Proposals přímo upozorňují, že BIP nepředstavuje automaticky konsenzus bitcoinové komunity ani doporučení k zavedení dané změny. Některé návrhy mohou být přijaty, jiné mohou zůstat pouze na papíře. Neexistuje žádný výbor nebo jiný formální rozhodovací orgán, který by měl pravomoc říci, že určitý návrh se od určitého data stává povinným pravidlem celé sítě.

Vývojáři tedy mohou říci: takto by podle nás mohl Bitcoin fungovat lépe. Pak ale musí přesvědčit ostatní účastníky ekosystému, že má smysl změnu přijmout.

Těžaři zabezpečují síť, ani oni ji ale neovládají

Silné postavení mají také těžaři. Jejich zařízení vynakládají výpočetní výkon při procesu Proof of Work, vytvářejí nové bloky a rozhodují například o tom, které z čekajících platných transakcí do bloku zahrnou. Bez těžařů by Bitcoin v dnešní podobě fungovat nemohl.

To však neznamená, že mohou svévolně měnit jeho pravidla. Představme si například, že by těžař vytvořil blok a připsal si v něm vyšší množství nových bitcoinů, než mu podle platných pravidel náleží. Takový blok může rozeslat do sítě, plné uzly jej ale při kontrole označí za neplatný a odmítnou jej.

Těžaři tedy vytvářejí bloky, avšak nemají automatickou pravomoc určit, co je platný bitcoinový blok. Tu podmínky sítě odvozují od pravidel, podle kterých jednotlivé uzly bloky ověřují. Stejně tak samotné množství výpočetního výkonu nedává těžaři možnost jednostranně zvýšit maximální počet bitcoinů nebo změnit další zásadní vlastnosti protokolu.

V některých případech těžaři prostřednictvím vytěžených bloků signalizují podporu navrhovaným aktualizacím, což může pomoci při jejich aktivaci. Ani tento mechanismus však neznamená, že by těžaři fungovali jako parlament Bitcoinu a jednoduše hlasovali o jeho budoucnosti.

Ani provozovatelé uzlů nemají jednoduchý hlasovací systém

Z toho by se mohlo zdát, že skutečnými vládci Bitcoinu jsou provozovatelé full nodů. Ani tak jednoduché to ale není. Bitcoin nefunguje podle zásady „jeden uzel, jeden hlas“. Kdyby tomu tak bylo, kdokoliv by mohl spustit tisíce nových uzlů a získat zdánlivou většinu.

V praxi je proto důležitější širší ekonomický konsenzus. Vedle provozovatelů nodů se na něm nepřímo podílejí uživatelé, těžaři, burzy, provozovatelé peněženek, obchodníci, platební služby nebo finanční instituce. Pokud by došlo k zásadnímu rozporu a část sítě začala používat jiná pravidla než zbytek, může se blockchain za určitých okolností rozdělit.

Právě zde se často používají pojmy soft fork a hard fork. Soft fork představuje zpřísnění pravidel způsobem, který může zachovat kompatibilitu se staršími verzemi softwaru. Hard fork naopak umožňuje bloky nebo transakce, které by podle předchozích pravidel nebyly považovány za platné, a může proto vést ke vzniku dvou vzájemně nekompatibilních sítí.

V takovém okamžiku už nerozhoduje pouze technologie. Důležitou roli začíná hrát také ekonomika. Které aktivum budou burzy označovat jako BTC? Kterou síť budou používat peněženky? Kde zůstanou uživatelé, kapitál, vývojáři a těžaři? Samotná možnost vytvořit jinou verzi Bitcoinu totiž ještě neznamená, že ji trh bude za Bitcoin skutečně považovat.

Spor z roku 2017 ukázal, jak složitě se konsenzus hledá

Dobře je to vidět na jednom z největších sporů v historii Bitcoinu. V roce 2017 část významných společností a těžařů podporovala plán známý jako SegWit2x, jehož součástí mělo být zvýšení velikosti bitcoinových bloků prostřednictvím hard forku. Projekt měl výraznou podporu mezi některými velkými firmami i těžebními pooly, přesto se proti němu postavila část vývojářů a uživatelů.

Nakonec k plánovanému hard forku vůbec nedošlo. Jeho organizátoři několik dní před plánovanou změnou oznámili, že plán pozastavují, protože se nepodařilo získat dostatečně široký konsenzus.

Tato epizoda dobře ukázala, proč je obtížné určit jednoho „vládce“ Bitcoinu. Ani podpora velké části těžařského průmyslu a významných společností sama o sobě nestačila k tomu, aby se kontroverzní změna automaticky stala novým standardem.

Mohl by někdo zvýšit limit 21 milionů bitcoinů?

Pro investora je zřejmě nejzajímavější otázkou, zda lze stejným způsobem změnit také jednu z nejslavnějších vlastností Bitcoinu – omezení jeho celkové nabídky přibližně na 21 milionů mincí.

Čistě technicky změnit tento parametr možné je. Bitcoin je software a programátor může vytvořit jeho upravenou verzi, která bude dovolovat vznik například 22, 30 nebo 100 milionů bitcoinů. To ale ještě neznamená, že tím zvýšil nabídku BTC používaného současnou sítí.

Stávající uzly by bloky vytvářející více bitcoinů, než dovolují jejich konsenzuální pravidla, odmítaly. Aby tedy vyšší maximální nabídka začala platit pro síť, musela by změnu přijmout dostatečně významná část bitcoinového ekosystému. Pokud by jedna skupina trvala na současných pravidlech a druhá přijala novou měnovou politiku, mohlo by výsledkem být rozdělení sítě na dvě rozdílná aktiva.

A právě zde se dostáváme k možná nejdůležitější ochraně limitu 21 milionů bitcoinů. Není nezměnitelný proto, že by číslo 21 milionů nešlo v programovacím kódu upravit. Je odolný především proto, že účastníci sítě mají velmi silnou ekonomickou motivaci současnou vzácnost Bitcoinu zachovat.

Držitel, který vlastní BTC právě mimo jiné kvůli jeho omezené nabídce, může mít zájem na zachování limitu 21 milionů bitcoinů. Pokud by část komunity vytvořila novou větev s vyšší emisí, původní síť s limitem 21 milionů by mohla pokračovat dál. Trh by pak prostřednictvím ceny a používání obou aktiv mohl do určité míry ukázat, které verzi přikládá větší hodnotu.

Bitcoin není firma ani klasická demokracie

Při vysvětlování jeho řízení proto selhávají jednoduchá přirovnání. Bitcoin není firma, protože nemá generálního ředitele, vlastníka ani představenstvo. Není stát, protože nemá vládu nebo parlament. A nejde ani o klasickou demokracii, ve které by každý majitel BTC získal počet hlasů odpovídající množství mincí ve své peněžence.

Přesnější je Bitcoin chápat jako síť založenou na souboru pravidel, která dobrovolně přijímá velké množství nezávislých účastníků. Vývojáři mohou navrhovat a programovat změny, těžaři vytvářejí bloky a zabezpečují blockchain, plné uzly kontrolují jejich platnost a celý ekonomický ekosystém svými individuálními rozhodnutími ovlivňuje, jakou verzi sítě skutečně používá a jakou ekonomickou hodnotu jí přisuzuje.

Žádná z těchto skupin přitom nemá absolutní moc. Vývojáři bez uživatelů svůj nový software neprosadí, těžaři nemohou přinutit uzly přijímat neplatné bloky a samotný provozovatel uzlu zase nemůže určit, jakou ekonomickou hodnotu bude mít síť, jejíž pravidla si vybral.

Proč by to mělo investora zajímat?

Na první pohled může otázka řízení Bitcoinu působit jako technický detail, ve skutečnosti ale přímo souvisí s jeho investiční tezí. Majitel akcií musí počítat s tím, že vedení firmy může vydat nové akcie, změnit strategii nebo udělat špatnou akvizici. Držitel klasické měny zase nemá kontrolu nad tím, jak bude centrální banka v budoucnu nastavovat měnovou politiku.

Bitcoin se od těchto modelů liší tím, že změna jeho nejdůležitějších konsenzuálních pravidel není závislá na rozhodnutí jednoho vedení nebo úřadu. Vyžaduje podstatně širší shodu mezi různými účastníky sítě, kteří zároveň nemusí mít stejné zájmy.

Ani tento systém samozřejmě nezaručuje, že se Bitcoin nikdy nezmění nebo že se jeho komunita nikdy nedostane do konfliktu. Naopak právě spory z minulosti ukazují, že dosažení konsenzu může být obtížné. Pro investora je však důležité, že neexistuje jediný člověk, těžař, vývojář nebo firma, kteří by mohli ráno rozhodnout, že bude odpoledne Bitcoin fungovat podle jiných pravidel.

Odpověď na otázku, kdo Bitcoin řídí, je proto nezvykle složitá: nikdo, a zároveň do určité míry všichni, kteří se na jeho fungování podílejí. Vývojáři mohou změny navrhovat, těžaři je podporovat, provozovatelé uzlů přijímat nebo odmítat a uživatelé spolu s trhem nakonec ovlivňují, které verzi sítě přisoudí ekonomickou hodnotu.

Právě absence jednoho šéfa přitom není nedostatkem Bitcoinu. Naopak, je jednou z jeho základních vlastností.

Obsah tohoto článku slouží pouze k informačním účelům a nepředstavuje investiční poradenství ani doporučení k nákupu konkrétního aktiva. Investice do kryptoaktiv jsou spojeny s vysokým rizikem. Hodnota kryptoměnových aktiv může klesat i růst a můžete přijít o celou investovanou částku. Kryptoaktiva nejsou chráněna schématy záruky vkladů. Minulé výnosy nejsou zárukou budoucích výsledků.  

Miloš Mázor se investování do kryptoměn věnuje od roku 2018. Obchodováním s kryptoaktivy navázal na své mnohaleté zkušenosti z působení na finančním a investičním trhu.

Miloš Mázor získal odborné finanční vzdělání především na Slovensku. Absolvoval mimo jiné Institut bankovního vzdělávání Národní banky Slovenska (2021-2025), kde také úspěšně složil odbornou zkoušku v oblasti kapitálového trhu.

 

Společnost Madison Six j.s.a. je na Slovensku licencovaná krypto směnárna. S povolením podle MiCA je legitimním subjektem bezpečného poskytování služeb krypto aktiv.

Madison Six j.s.a. je držitelem povolení č. 100-001-025-213 uděleného Národní bankou Slovenska k poskytování služeb krypto aktiv ve smyslu čl. 59 Nařízení MiCA.

Více informací na www.madisonsix.com