Daňová válka o pohonné hmoty začíná. Polsko může donutit Česko zadlužit se kvůli levnějšímu tankování

Daňová válka o pohonné hmoty ve střední Evropě dostává obrysy. A může snadno skončit ne tím, že budou rafinerie vyrábět levněji nebo čerpací stanice sníží marže, ale tím, že si jednotlivé vlády začnou levnější benzin a naftu kupovat na (další) dluh.

Ministr průmyslu Karel Havlíček dnes prohlásil, že pokud by Česko mělo „zásadním způsobem vyšší“ ceny pohonných hmot než okolní země, vláda okamžitě zakročí. V tuto chvíli problém není dramatický. České ceny se od polských příliš neliší a proti Německu jsou výrazně nižší. Jenže právě Polsko může situaci změnit prakticky přes noc.

Varšava už ukázala jak. Od 17. do 31. srpna snížila DPH na paliva z 23 na osm procent a současně zavedla maximální maloobchodní ceny. Program nazvaný CPN stál polský rozpočet za pouhé dva týdny téměř půl miliardy zlotých. Stejný mechanismus Polsko používalo už od konce března do konce června.

Rozdíl je enormní. Samotné snížení DPH z 23 na osm procent při jinak stejné ceně znamená pokles konečné cenovky zhruba o dvanáct procent. U litru stojícího kolem 44 korun je to více než pět korun. Český motorista tak může jedno ráno zjistit, že za hranicí tankuje o pět korun levněji – nikoli proto, že by polská rafinerie byla o pět korun efektivnější, ale protože větší část účtu převzal polský státní rozpočet.

Jestliže Praha začne českou cenu poměřovat pouze cenou na polském stojanu, může dovážet do Česka nikoli levnější ropu, ale polskou fiskální politiku. Havlíček sice hovoří o okolních zemí, není však obtížné představit si situaci, kdy polské ceny budou o několik korun nižší než v ČR, kde bude nafta v průměru atakovat psychologicky významnou cenovku 50 Kč/l. Pak pro českou vládu, zvláště nyní po Havlíčkově příslibu, bude politicky značně obtížné odolávat tlaku na zásah – jak z řad třeba dopravců, tak širší veřejnosti – poukazem na to, že například v Německu zůstávají ceny výše než v ČR.

Polsko počítá letos i v příštím roce s deficitem veřejných financí kolem 7,1 procenta HDP a už nyní čelí unijní proceduře kvůli nadměrnému schodku. Velkou část mimořádně hlubokého schodku samozřejmě vysvětlují vysoké výdaje na obranu. Nic to ale nemění na tom, že jde o zemi s jedním z nejvyšších deficitů v EU. Přitom tedy právě Polsko může svými rozpočtově financovanými levnější naftou a benzínem dostat Česko pod politický tlak, aby rovněž sáhlo do rozpočtu.

Česko přitom podobnou zkušenost už má. Od dubna do července vláda omezovala marže a stanovovala cenové stropy, u nafty navíc snížila spotřební daň. Jen daňová úleva podle ministerstva financí znamenala výpadek příjmů asi miliardu korun měsíčně.

Levnější pohonné hmoty totiž samozřejmě neexistují zadarmo. Pokud stát sníží daň o dvě koruny na litr, motoristovi dvě koruny skutečně zůstanou. Státu ale dvě koruny chybějí. Musí méně utratit jinde, zvýšit jinou daň, nebo se více zadlužit. Cenovka na čerpací stanici tedy klesne, účet společnosti jako celku nikoli.

Vzniknout tak může zvláštní středoevropský závod ke dnu. Polsko sníží daně, Česko nechce vypadat draze a sníží je také, následně může reagovat další soused, například Slovensko. Vítězem bude motorista při placení u stojanu. Poraženým však může být tentýž člověk v roli daňového poplatníka.

Největším rizikem drahých pohonných hmot proto nemusí být v příštích týdnech ropa. Může jím být politická soutěž o to, kdo dokáže účet za ropu nejlépe schovat. Polsko jej může přesunout z cenového stojanu do státního rozpočtu. Pokud se Česko nechá vyprovokovat k témuž, půjde o učebnicový případ fiskální nákazy přes čerpací stanice.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank