Inflaci v Česku sráží pod cíl ČNB nebývalé zlevnění potravin. Česká inflace je tak ani ne poloviční v porovnání s inflací eurozóny

Srpnová inflace na úrovni 1,9 procenta meziročně je na první pohled dobrou zprávou. Zrychlila sice z červencových 1,7 procenta, ale přesně potvrdila předběžný odhad ČSÚ i medián odhadů ekonomů v průzkumu Bloombergu. Ten byl rovněž 1,9 procenta, přičemž všech deset prognóz se pohybovalo v úzkém rozpětí 1,9 až 2,0 procenta. Trh tedy dnešní číslo nemůže chápat jako překvapení. Meziměsíčně ceny vzrostly o 0,3 procenta.

Pod povrchem je však obrázek podstatně méně uklidňující. Zdražení táhly především pohonné hmoty, jejichž ceny v srpnu vyskočily meziměsíčně o 7,2 procenta a meziročně už o 26,2 procenta. Průměrná cena nafty dosáhla 44,98 koruny za litr, nejvyšší úrovně od října 2022. Zde se už velmi zřetelně propisuje obnovený energetický šok související s eskalací konfliktu na Blízkém východě. Celý oddíl dopravy byl meziročně dražší o 9,6 procenta.

Celkovou inflaci zatím výrazně tlumí jiné položky, zejména potraviny a část energií. Meziročně zlevnilo vepřové maso o 23,7 procenta, máslo o 38,8 procenta, polotučné trvanlivé mléko o 24,6 procenta a drůbež o 8,3 procenta. Elektřina byla meziročně levnější o 11,2 procenta a zemní plyn o 4,8 procenta. Bez těchto dezinflačních vlivů by celková inflace byla citelně vyšší. Zvlášť nápadný je rozdíl mezi zbožím a službami: ceny zboží byly meziročně vyšší jen o 0,2 procenta, zatímco služby zdražily o 4,5 procenta.

Právě inflace služeb je pro Českou národní banku podstatnější než samotných titulkových 1,9 procenta. Nájemné zdražilo o 6,1 procenta, ubytovací služby o 6,8 procenta a stravovací služby o 3,9 procenta. Náklady vlastnického bydlení vzrostly o 5,4 procenta. Tyto položky jsou více spojeny s domácí poptávkou, mzdami a setrvačností cen než třeba ropa nebo sezonní potraviny, a proto jsou pro měnovou politiku varovnější. Inflace je tedy nízká hlavně díky levnějšímu zboží, energiím a potravinám, nikoli proto, že by cenové tlaky v celé ekonomice zmizely.

Dnešní čísla proto sama o sobě nedávají ČNB důvod k dalšímu uvolňování měnové politiky. Na zářijovém zasedání je nejpravděpodobnější stabilita sazeb. Hlavní riziko se nyní posouvá k možnému druhému kolu zdražování přes energie, dopravu a následně další náklady firem. Cena ropy Brent už překonala 100 dolarů za barel a pokud se na vysokých úrovních udrží, bude se současný šok postupně přelévat i mimo čerpací stanice – do přepravy, logistiky, výroby a nakonec ceníků služeb. To by mohlo udržovat tržní úrokové sazby výše a dále omezovat prostor pro zlevňování peněz. Navíc, cena zemního plynu v EU včera překonala úroveň 80 eur za megawatthodinu, poprvé od prvních lednových dní roku 2023.

Na přelomu letošního a příštího roku se česká inflace může pohybovat kolem tří procent; za celý letošní rok bude průměr inflace činit 1,9 procenta a pro rok 2027 je třeba počítat se zrychlením na 2,7 procenta. Takový scénář znamená, že dnešních 1,9 procenta může představovat spíše přechodný klid před bouřkou než začátek dalšího výraznějšího poklesu inflace. Klíčové bude, zda energetický šok zůstane izolovaný v pohonných hmotách, nebo se začne šířeji propisovat do ceníků firem.

Pozitivní je, že v evropském srovnání zůstává český cenový vývoj relativně příznivý. Harmonizovaná inflace činila v srpnu jen 1,5 procenta, zatímco v eurozóně podle bleskového odhadu 3,3 procenta, v Německu 2,9 procenta a na Slovensku 3,1 procenta. Rozdíl mezi českým indexem spotřebitelských cen a harmonizovaným indexem spotřebitelských cen, jejž využívá Eurostat, souvisí mimo jiné s tím, že harmonizovaný index nezahrnuje imputované nájemné, které v českém indexu dál roste poměrně rychle. Česko tedy v evropském srovnání nadále vykazuje znatelně podprůměrnou míru inflace. Dnešní struktura dat však ukazuje, že číslo těsně pod dvěma procenty ještě rozhodně neznamená, že inflační rizika zmizela

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank