Index „utrpení“ – jak je na tom Wall Street a jak Main Street

Míru „utrpení“ akciového trhu bychom mohli na té základní úrovni měřit tím, zda ceny rostou, nebo klesají (a o kolik). Z určitého pohledu by ale byly lepším měřítkem valuace – pokud jsou historicky vysoko, trh rozhodně netrpí, i když může zrovna oslabovat. A naopak. Dnes se ale podíváme na „utrpení“ jinde – ne na Wall Street ale na tzv. Main Street. Včetně malých firem. Co o celé ekonomice a možná nakonec i akciovém trhu říká výsledný obrázek?

Obecně se dá chápat, že čím, vyšší inflace a čím vyšší nezaměstnanost, o to se lidem žije ekonomicky hůře. Součet těchto dvou proměnných je tak používán jako tzv. index utrpení. Jako měřítko problémů přitom začíná kulhat třeba v dezinflačním, nebo deflačním útlumu. Nebo ve chvíli, kdy každý další procentní bod inflace není pro lidi stejně problematický, jako každý další bod nezaměstnanosti. Berme tedy tento index s rezervou a podívejme se na následující graf, který ukazuje jeho konkrétní hodnoty od roku 1990:

Zdroj: X

Po roce 2020 se hodnota zmíněného indexu prudce zvedla a stále se pohybuje znatelně nad hodnotami z období po roce 2015. Ovšem po roce 2000 až do roku 2015 byla situace celkově mnohem horší než v posledních letech. Přitom mám pocit (a skutečně jen pocit), že míra ekonomické nespokojenosti a tenzí je nyní v USA (a nejen tam) výrazně vyšší, než před po řadu let po roce 2000. Což by samozřejmě bylo na hlubší úvahu, už ne z čistě ekonomického pohledu. Zde bych ještě chtěl poukázat na následující:

Pro malé firmy je podle posledního průzkumu NFIB největším problémem inflace a nedaleko na ní zdanění. Pak s určitým odstupem kvalita práce a už s docela velkým odstupem vládní regulace, náklady práce a další. Když se přitom podíváme na výsledky podobných průzkumů mezi velkými společnostmi obchodovanými na americkém akciovém trhu, centrum pozornosti je jinde – směřuje na umělou inteligenci. Tedy její příležitosti a rizika. K tomu jsou třeba v průzkumu PWC ze srpna letošního roku zmiňována cla a geopolitická nejistota. A tím se dostávám k obrázku, který jsem tu ukazoval v pondělí. Navzdory jeho nadpisu nejde o rizikovou prémii akciového trhu ale určitý celkový ukazatel optimismu na akciích (mix prémie a růstových očekávání):


Zdroj: X

Připomínáme si tedy, že míra optimismu je nyní na americkém trhu již nějakou dobu hodně vysoká – rozdíl mezi obráceným PE a (reálnými) desetiletými výnosy dluhopisů je nyní jen na 2,8 %. Což znamená, že růstová očekávání jsou hodně vysoko a cena za riziko na akciích hodně nízko (celkový optimismus vysoko). Optimističtější byli investoři jen kolem vrcholu internetové bubliny. Porovnání s prvním grafem pak ukazuje, že:

Pesimismus na Main i Wall Street rostl cca do roku 2011, na akciích pak ale soustavně klesal. Ale u indexu utrpení bylo dosaženo nejnižších úrovní kolem roku 2019. A pak se začal zase zvedat. Což by se dalo shrnout tak, že po tomto roce se začala tvořit občas zmiňovaná ekonomika tvaru K. U umělé inteligence se přitom dá uvažovat o scénářích, které by toto „K“ ještě posilovaly. Ale dnes jsme mimo jiné z popsané perspektivy viděli, že jeho základy byly položeny už před lety. Co s ním? Výběr více, či méně (či vůbec) elegantních řešení je docela velký, ale to už je téma samo o sobě. Jen jedno číslo nakonec: Nejbohatší 1 % domácností vlastní v USA 47 % akciového trhu.