Dluhopisové výnosy dál rostou. Utahuje se skoro všude a nikde to nedělá přehřátí poptávky

Japonský desetiletý výnos protnul 3 procenta poprvé od roku 1996, australský je na úrovni roku 2011, americký desetiletý přes 4,75 procenta. Utahuje se skoro všude a skoro nikde to nedělá klasické přehřátí poptávky.
Pro Česko jsou z toho dva bezprostřední kanály.
Za prvé diferenciál sazeb: pokud ECB zvedne sazbu a naznačí pokračování, prostor pro ČNB se omezuje a případný tlak na oslabení koruny spolu s nákladově taženou akcelerací inflace a utrženým fiskálem bude nutit ČNB také sazby zvýšit.
Za druhé cena financování státu: české výnosy se pohybují v gravitačním poli německých a amerických dluhopisů. A jestliže se dlouhá část posouvá nahoru, roste náklad emisního kalendáře přesně v momentě, kdy se koalice přichází se schodkem 389 miliard korun a chutí využívat únikové klauzule, které deficit zvyšují. Rostoucí výnosy zvyšují náklady na obsluhu dluhu a pokud vláda riskuje, že ztratí kredibilitu. Stojí za povšimnutí, že ECB zvyšuje sazby do fiskální expanze. Stejná logika běží i v Japonsku.

Prudký růst výnosů ve vyspělém světě by historicky rozdrtil rozvíjející se trhy. Místo toho index prémií JPMorgan nad americkými dluhopisy zůstává stabilní a proti začátku roku dokonce mírně níž. Pákistán umístil rekordní 3 miliardy dolarů v dolarových dluhopisech s poptávkou tak silnou, že se spread během úpisu zúžil o 25 bazických bodů. Malajsijský desetiletý výnos je pod 4 procenty a thajský pod 2,2, tedy hluboko pod americkými. Lokální dluhopisy rozvíjejících se trhů letos vydělaly zhruba 3,5 procenta, zatímco jejich protějšky z vyspělých zemí ztratily 1,7 procenta. Některé rozvíjející se země si uhlídali inflaci a fiskál lépe, než ty vyspělé.

David Navrátil