Žlutá varovná světla na množící se varování před dalším vývojem amerických vládních dluhů - Víkendář

Ekonom Tim Taylor poukazuje na množící se varování před dalším vývojem amerických vládních dluhů. Přitom „je už po celá desetiletí zřejmé, že velká generace baby boomers narozená ve dvou desetiletích po druhé světové válce bude nyní odcházet do důchodu. Po celá desetiletí je také jasné, že systém zdravotní péče v USA čelí růstu nákladů vyššímu než růst celé ekonomiky… Americká vláda se navíc nachází na pokraji jednoho z klíčových zlomů směrem k nadměrnému zadlužení. Ať už jste osoba, firma nebo vláda, u všech hrozí začarovaný kruh vysokých úrokových výdajů zvyšujících zadlužení a následně vedoucích k ještě větším výdajům.“

Taylor poukazuje na analýzu americké Government Accountability Office (vládní agentura, která slouží jako nejvyšší kontrolní orgán federální vlády). Tato analýza se zaměřuje i na to, co by stabilizovalo současnou míru zadlužení. Nebylo by třeba, aby vláda vytvářela vyrovnaný federální rozpočet, pouze je nutné, aby roční deficity byly dostatečně omezeny. Tak, aby celkový dluh rostl tak rychle, jako rostla celková ekonomika. K tomu GAO píše: „Aby se v roce 2056 udržel dluh držený veřejností na úrovni 100 % HDP, federální vláda by podle našich odhadů musela každoročně vybírat o 26 % více příjmů, nebo by musela utrácet každý rok o 21 % méně. Nebo by musela snížit deficity nějakou kombinací vyšších příjmů a snížení výdajů.“

Taylor k tomu píše, že pro něj je „skličující, že žádný z významných politiků nemá žádný reálný plán, jak se s touto situací vypořádat. Pokud berete čísla vážně, pak zdanění bohatých nebo omezení daňových podvodů samy o sobě nejsou dostatečné.“ Ekonom se pak věnuje současnému vývoji na trhu s vládními dluhopisy – jejich rostoucím výnosům. „Jakákoli změna zde může nastat z řady různých důvodů: 1) Kvůli očekávání budoucí vyšší inflace, která nutí investory požadovat vyšší výnosy. 2) S pokračujícím růstem dluhu americké vlády může růst vnímané riziko tohoto dluhu. 3) Nárůst produktivity, který podle očekávání přijde v důsledku vývoje v oblasti informačních technologií, zvyšuje poptávku po kapitálu a tím i úrokové sazby. 4) Vyšší úrokové sazby nejsou pozorované jen USA, spíše jde o globální jev. A proto vyžadují globální vysvětlení. A tak dále.

Taylor ale přesto poukazuje na studii, kterou zpracoval Hanno Lustig (Aspen Economic Strategy Group). Ten tvrdí, že hlavní roli hraje zmíněné rostoucí riziko: „Pokud jsou americké státní dluhopisy vnímány jako bezpečnější než jiná aktiva, pak by americká vláda měla být schopna platit nižší úrokovou sazbu než ostatní dlužníci. Tento vzorec platil přibližně do roku 2020. V posledních letech se však zdá, že investoři považují americké státní dluhopisy ve srovnání s alternativami za velmi rizikové. Wall Street Journal dokonce loni na podzim informoval, že některé velké americké společnosti, jako je Microsoft a Johnson & Johnson, si mohly dlouhodobě půjčovat za nižší sazby než americká vláda.“

Podle ekonoma do roku 2020 fungoval vzorec „útěku do bezpečí“. Tedy snahy investorů stahovat se v rizikovějších obdobích z akcií a jít směrem k vládním obligacím. „Nyní ale korelace mezi akciemi a dluhopisy vypadá tak, jako kdyby šlo o dvě aktiva vystavená podobným rizikům.“ Mění se i postoje zahraničních centrálních bank: „Správci devizových rezerv dříve považovali americké státní dluhopisy za dominantní bezpečné aktivum… Nyní se u dluhopisů s delší dobou splatnosti zdá, že preferují dluhopisy zemí G10.“

Důsledky růstu dlouhodobých obligací jsou podle ekonoma zřejmé i na domácí půdě. „Americké ministerstvo financí přešlo na krátkodobější půjčky. Problém s nimi ale samozřejmě spočívá v tom, že je nutné je dříve refinancovat – tedy půjčovat si nové peníze zas a znovu. Tímto způsobem je americká vláda více vystavena kolísání krátkodobých úrokových sazeb. Stále větší podíl amerického státního dluhopisu přitom nakupují hedgeové fondy, které tyto aktiva používají jako základ pro různé investiční strategie, často s poměrně krátkodobým časovým horizontem. Tito investoři se tedy nechovají jako například pojišťovny… Pokud hedgeové fondy přestanou poptávat takový objem státního dluhu, úrokové sazby dále porostou.“

Lustig pak tvrdí, že „Federální rezervní systém se postupně zapletl do udržování výnosů dlouhodobějších obligací na nižších úrovních“. Podle tohoto ekonoma je ale načase, aby se Fed z těchto trhů stáhl. „Pokud bude americká vláda nadále hospodařit s obrovskými deficity, bude muset čelit i vyšším úrokovým sazbám, které vyplývají z vyšší rizikovosti.“ Lustig přitom podle Taylora „nenaznačuje, že by za rohem byla nějaká dluhopisová katastrofa… Na světových finančních trzích ale blikají žlutá varovná světla.“

Zdroj: The Conversable Economist