Bez daňových změn by bylo zadlužení americké vlády poloviční - Bernstein

Kvůli růstu výnosů amerických vládních dluhopisů se pozornost trhů a investorů v poslední době opět přesouvá tímto směrem. Paul Krugman si k rozhovoru pozval svého kolegu Jareda Bernsteina a hovořili hlavně o vývoji amerického zadlužení a o souvisejících tématech. Bernstein uvedl, že po dlouhou dobu vystupoval spíše proti těm, kteří varovali před dluhovou krizí. Podle ekonoma totiž tímto směrem vývoj nesměřoval i proto, že výnosy amerických dluhopisů se držely pod tempem růstu ekonomiky. Pak ale začal svůj pohled měnit.

Bernstein se v prvním období domníval, že zmíněný poměr sazeb a tempa růstu při „rozumných deficitech“ znamená, že americká vláda nebude mít problém s dluhovou službou. „Pak jsem se ale začal posouvat více k dluhovým jestřábům. Důvodů bylo několik včetně horší rozpočtové matematiky a zužování mezery mezi sazbami a růstem,“ zmínil ekonom. S tím, že během jeho působení ve vládním sektoru také zaznamenal, že došlo ke změně „reakční funkce“ na dluhový vývoj. Jinak řečeno, politici přestali vnímat vyšší zadlužování jako relevantní téma.

Bernstein připomněl, že pokud je ekonomický růst relativně k sazbám u dluhů vysoko, jde o prostředí, ve kterém je pro vládu lehčí udržovat přijatelnou míru zadlužení díky tomu, jak se vzájemně vyvíjí její daňové příjmy a úrokové náklady. Pokud se sazby dostanou nad tempo růstu, roste naopak riziko negativní dluhové spirály. Tedy vývoje, kdy vysoké úrokové výdaje tlačí na růst zadlužení a ten obratem zvyšuje tyto náklady. Krugman k tomu dodal, že příkladem vysoké míry zadlužení, která ale klesla díky nízkému poměru sazeb k tempu růstu celé ekonomiky, byla doba po druhé světové válce.

Bernstein navázal na Krugmana s tím, že současné předpovědi Rozpočtové kanceláře CBO nyní ukazují na další růst poměru dluhů k HDP. Tyto předpovědi jsou přitom podle ekonoma ještě poměrně optimistické, například zahrnují určité příjmy z Trumpových celních opatření, které nemusí být reálné. Odhaduje také, že v současné době by s ohledem na stav celé ekonomiky měly rozpočtové deficity dosahovat asi 3 % HDP a neměly by se pohybovat u současných 6 % HDP. Republikáni ale soustavně snižují daně a „rozbili vztah mezi potřebnými daňovými příjmy a stavem celého hospodářství“.

Následující graf ukazuje skutečný vývoj míry zadlužení jako poměru vládních dluhů (držených veřejností) k hrubému domácímu produktu. Oranžově je pak vyznačen scénář bez daňových škrtů zavedených prezidentem Bushem a Trumpem:

Podle zmíněné simulace by tedy nyní poměr dluhů k HDP nedosahoval úrovní u 100 %, ale méně než polovinu. Navíc by vývoj nemířil k dalšímu prudkému zvyšování míry zadlužení. Bernstein k tomu dodal, že za Clintona bylo poslední období, kdy americká vláda dosahovala rozpočtových přebytků. A přitom nešlo o období nějakého vysoce restriktivního zdanění.