Muž, který z Číny udělal skutečně kapitalistickou zemi - Víkendář

Ekonom Noah Smith poukazuje na jednoho „hrdinu čínské ekonomické transformace“ s tím, že jeho recepty ale už nyní fungovat zřejmě nebudou. „Ču Žung-ťi zemřel ve věku 97 let. Nebyl jediným architektem ekonomických reforem, které z Číny učinily moderní velmoc… V letech 1991 až 2003 řídil makroekonomickou i mikroekonomickou politiku s dovedností, ve které se mu snad žádný jiný čínský vůdce nevyrovnal… V mnoha ohledech byl mužem, který z Číny udělal skutečně kapitalistickou zemi.“

Smith ve svém článku píše, že privatizace státních podniků začala dříve, ale Ču v ní pokračoval a urychloval ji. Když přišla asijská finanční krize v roce 1997, zachránil čínské banky a domácí růst se rychle obnovil. Vymyslel nejdůležitější daňovou reformu v moderní historii jeho země a výčet úspěchů je podle Smithe mnohem delší. Proto „není pochyb o tom, že by Ču měl být připomínán jako jeden z velkých hrdinů historie.“ Pak ekonom přechází k současné situaci.

„Čína už není takovým tahounem globálního růstu, jakým bývala v dřívějších letech. Podle oficiálních statistik kleslo tempo jejího růstu na 5 %, tedy na méně než polovinu toho, co dosahovalo v době Ču Čung-ťinga. Některé nezávislé odhady uvádějí tempo růstu ještě mnohem nižší, možná u 2 nebo 3 %. Čína v současné době prochází náročným ekonomickým obdobím, zatímco její představitelé mají za sebou historii vyhlazování oficiálních čísel.“

Čína podle ekonoma „nemůže donekonečna růst extrémním tempem. Uzavírání technologické mezery a růst kapitálové zásoby mají své limity, Čína je stále více nucena růst na základě inovací a zvýšené efektivity.“ Smith si myslí, že současný prezident Si Ťin-pching podnikl několik vážných kroků k uskutečnění tohoto přechodu. Jeho vláda buduje nový národní systém výzkumu a vývoje, který se snaží koordinovat všechny aktivity v oblasti inovací, a to od vládou financovaných výzkumných laboratoří až po soukromé společnosti. Zavedl „nejdražší a nejrozsáhlejší systém průmyslových dotací ve světových dějinách, který podporuje v podstatě každé existující pokročilé výrobní odvětví stejně jako umělou inteligenci.“

Tato politika může být podle Smithe „neortodoxní, ale její cíl je správný. Tím je posunout Čínu za hranice středních příjmů - náhradou růstu taženého doháněním konkurence růstem generovaným inovacemi.“ K současné situaci pak ekonom píše: „Mnoho lidí si myslí, že Čína má dnes dvourychlostní ekonomiku. Hospodářství ve tvaru K rozdělené na dvě části: Na high-tech výrobní sektor, který je stále více předmětem závisti celého světa, a na širší ekonomiku, která je stále tížena důsledky epického krachu na trhu s nemovitostmi.“