Jak to dnes vypadá s americkou výjimečností?

Ohledně zahraničních investic do amerických vládních dluhopisů a s tím související pozicí dolaru ve světové ekonomice podle mě existuje docela dost mýtů. Od nich se mimo jiné odvíjely třeba úvahy o tom, že svět má na USA a na jejich někdy hodně exotickou obchodní politiku silnou páku. A to ve formě potenciálních prodejů amerických obligací. V reálu ale něco takového moc neexistuje a to z více důvodů. A dnes bych se po delší době vrátil k tomu tématu amerických dluhopisů, dolaru, globálních (ne)rovnováh a ještě nedávno hojně skloňované americké výjimečnosti, či jejím pádu.

Pokud mluvíme o tom, že Spojené státy se vůči zbytku světa zadlužují, je dobré mít na paměti, že zbytku světa vůči nim rostou pohledávky. Je to tedy vztah, který má dvě strany. Tango, které musí tančit oba a je dobré rozlišovat, v čím zájmu tento tanec je. Většinou se totiž předpokládá, že hlavně v zájmu USA. Ale tak jednoduché to není. Uvědomíme si to lépe, pokud si připomeneme, že země toužící po exportním boomu a exporty taženém ekonomickém modelu, musí zbytku světa na nákup jejich produkce půjčovat. Musí totiž recyklovat zahraniční měny získané vývozem, jinak by posilující kurz domácí měny tuto exportní strategii hatil.

Spojené státy si tak mohou chtít půjčovat, ale zbytek světa jim minimálně zrovna tak chce půjčovat. Podle některých názorů je dokonce tento vztah takový, že USA do sebe nenatahují úspory zvenčí, ale toto „zvenčí“ je do USA tlačí. Jinak řečeno, větší silou je zde zahraniční touha vložit své úspory a příjmy do něčeho investičně amerického. Podívat se v této souvislosti můžeme i na následující obrázek. Ukazuje, jak se vyvíjí objem amerických vládních dluhopisů držených zahraničními subjekty a to soukromými i vládními (tedy zejména centrálními bankami):


Zdroj: X

Graf není žádnou interpretační výzvou. Zahraniční subjekty za poslední více než rok držbu amerických vládních obligací zvýšily a struktura se posunula směrem od vládních k soukromým subjektům. Ty druhé zvýšily držbu konkrétně o 7,4 %, ty první snížily o necelé procento. Je zřejmé, že soukromí investoři tedy stále touží po amerických obligacích. Co akcie u nichž to není zase tak dávno, co se mluvilo o pádu americké výjimečnosti? Dnes v této souvislosti nabídnu následující obrázek:


Zdroj: X

Od ledna 2025, což mohl být čas prudkého růstu oněch úvah o americké (ne)výjimečnosti, si vedou nejlépe evropské trhy. Za nimi jsou japonské, pak americké měřené indexem S&P 500 a vzadu je ten samý index se stejnými vahami (tedy s umírněným vlivem velkých firem). V tomto smyslu tedy skutečně došlo ke znatelnému posunu od vývoje předchozích let. Ale vlastně pak rychle narazíme na to, že onou americkou výjimečností toho lze myslet hodně. Třeba na rovině ekonomického růstu rozhodně USA nezaostávají, to samé platí třeba o relativních valuacích akciového trhu. Odrážejících asi nemalou měrou to, jak to investoři vidí s AI potenciálem u obchodovaných firem. Odpověď na otázku v nadpise je tedy jednoznačná: Pestře.