Inflace zůstává pod kontrolou, červencové zdražení táhly hlavně sezónní faktory - komentář Bohumil Žitný

Červencový růst spotřebitelských cen o 0,6 procenta meziměsíčně na první pohled vypadá výrazněji, při pohledu na strukturu inflace ale nejde o důvod k výrazným obavám. Meziroční inflace se zvýšila na 1,7 procenta, tedy stále zůstává velmi blízko dvouprocentnímu cíli ČNB, říká v komentáři Bohumil Žitný, hlavní stratég společnosti Žitný & partneři.

Červencové zdražení navíc do značné míry souvisí se sezónními faktory, především s vyššími cenami v oblasti rekreace, sportu a kultury. Nejde tedy o plošný návrat silných inflačních tlaků, jaké jsme zažívali v předchozích letech.

Pro domácnosti je nicméně důležité, že ceny dál rostou, i když podstatně pomalejším tempem než v době vysoké inflace. Po několika letech výrazného zdražování se tak spotřebitelé dostávají do prostředí, ve kterém se ceny stabilizují, ale jejich předchozí růst se samozřejmě nevrací zpět. Rozhodující proto bude, zda se podaří udržet inflaci poblíž dvouprocentní hranice i v dalších měsících.

Určitým rizikem mohou být především ceny služeb, které mají tendenci reagovat na růst mezd a domácí poptávky pomaleji než ceny zboží. Pokud bude česká ekonomika dál oživovat a domácnosti budou více utrácet, mohou se právě služby stát zdrojem nových inflačních tlaků. Naopak příznivě může působit případné zlevnění energií nebo některých komodit a také stabilní vývoj cen zboží.

Červencová data proto vnímám spíše jako potvrzení současného trendu než jako zásadní změnu. Inflace se pohybuje v blízkosti cíle centrální banky a česká ekonomika se postupně vrací do normálnějšího cenového prostředí. Pro další měsíce bude klíčové, zda se inflace udrží pod kontrolou i bez toho, aby její nízkou úroveň podporovaly pouze jednorázové či sezónní faktory. Pokud ano, může to vytvořit prostor pro pokračování postupného uvolňování měnových podmínek a zároveň podpořit spotřebu i investice v české ekonomice.

Z pohledu domácností je přitom důležité sledovat nejen samotnou inflaci, ale také to, jak se promítá do reálného zhodnocení úspor. Spořicí účty dnes mohou při úrokových sazbách kolem tří procent nabídnout při inflaci poblíž dvou procent stále kladný reálný výnos, což je pro krátkodobou finanční rezervu bezpochyby pozitivní. Nelze to ale zaměňovat za dlouhodobou investiční strategii. Po zohlednění zdanění úroků a především proměnlivosti sazeb zůstává prostor pro skutečné zhodnocení omezený. Pro peníze, které domácnost nebude v nejbližší době potřebovat, proto dává z dlouhodobého pohledu větší smysl uvažovat o diverzifikovaném investičním portfoliu, které dokáže lépe využít efekt složeného výnosu. Právě současné prostředí relativně nízké inflace tak může být vhodnou příležitostí nejen ke stabilizaci úspor, ale také k přehodnocení toho, zda mají všechny volné prostředky skutečně zůstávat pouze na bankovních účtech.