Pár úvah o plánech FIFA, skutečném podnikání a tržním systému

Nedávno jsme zde přinesli článek o vývoji kolem plánů FIFA. Plánů na prodej části komerčních práv na mistrovství světa soukromým investorům. Ten je kvůli velké vlně odporu podle dosavadních informací u ledu, ale přesto bych se dnes chtěl k tématu vrátit. Mimo jiné proto, že úvahy na toto téma mohou docela jednoduše a rychle dojít i k tématu fungování tržního systému.

The Guardian se v jednom ze svých nedávných článků zaměřil na detaily onoho plánu. Mimo jiné psal, že na plánu se podílela svou analýzou i banka JPMorgan. Mělo dojít „k vytvoření nové společnosti, která by řídila komerční operace FIFA. A 20 % vlastnického podílu v ní by bylo prodáno Joshuovi Kushnerovi. Americkému investorovi, bratru zetě Donalda Trumpa, Jareda Kushnera.“ Příjmy a jejich růst „měly pocházet z vyššího počtu turnajů, nových zdrojů kapitálu a dluhového financování od třetích stran. A upřednostňování partnerství a akcí s vysokým výnosem.“

Hovořilo se o více než zdvojnásobení počtu globálních turnajů, což by ale podle The Guardian v případě realizace znamenalo obrovskou zátěž pro hráče. The Guardian také psal, že podle JPMorgan je „FIFA nedostatečně monetizovaná. Tento závěr plyne zejména ze srovnání s jinými sportovními ligami… roční příjem FIFA ve výši 3,6 miliardy dolarů je podle srovnání nízký ve srovnání s tržbami NFL ve výši 21,2 miliardy dolarů, Major League Baseball ve výši 13,1 miliardy dolarů a NBA ve výši 12,5 miliardy dolarů… kritici plánu ale mimo jiné poukazovali právě srovnávání s různými ligami.“

V analýze JPMorgan se hovořilo o vyšší „monetizaci“ mistrovství světa ve fotbale. Což je výraz, který se v korporátním světě používá celkem běžně, nyní to platí dvojnásob protože se uvažuje a spekuluje o schopnosti monetizovat umělou inteligenci. Výraz může budit určitou averzi a já sám ho nepoužívám moc často. Ale jde jen o slovo, které má nějak vyjádřit, že něco bude, nebo by mělo generovat příjmy. Zrovna tak bychom tedy mohli hovořit o tom, že někde a něčím monetizujeme svou práci, nasazení, talent.

Onou monetizací FIFA, respektive snahu o její maximalizaci, se pak přímo dostáváme k tomu, co jsem zmínil v úvodu. Celá kauza se dá vnímat jako snaha vrcholového vedení, která byla odmítnuta zespodu s tím, že takový „monetizační plán“ by byl ke škodě věci. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na to, že kdysi se mluvilo o poklesu kvality vozů Toyoty. Podle některých teorií k ní reálně docházelo. A šlo o důsledek toho, že vedení firmy začalo uvažovat, řekněme, méně japonsky a více americky. V tom smyslu, že začalo klást větší důraz na krátkodobé zisky a pustilo ze zřetele dlouhodobý rozvoj, kvality, hodnota značky.

Vnímám určitou paralelu mezi příběhem Toyoty a FIFA. Mohou ukazovat právě na rozdíl mezi snahu o maximalizaci krátkodobých příjmů a těch dlouhodobých. Tedy celkové hodnoty společnosti. Někdy může jít obojí ruku v ruce, někdy jde to první proti druhému. Když nejde o skutečné podnikání, ale snahu více či méně plundrovat. A ono se zde bavíme i o tom, jaký potenciál má celý tržní ekonomický systém. Měli bychom si přitom dávat pozor, abychom tento potenciál nezaměňovali s naší schopností jej využít (či jej zneužít). Ve velkém množství případů je podle mne zaměňováno to druhé za důkaz nefunkčnosti tržního systému*. Tematické přirovnání by mohlo hovořit o tom, že fotbal může být krásná hra, ale můžeme si jej úplně znechutit tím, jak hodně nefér lze hrát. Řešením přitom samozřejmě není zrušit fotbal.

*Tedy systému založeného na tom, že se všechny dostupné informace promítají do tržně stanovených cen. A ty samy se stávají klíčovou informací. Takový systém je podle mne celkem jednoznačně bez konkurence. Existují samozřejmě oblasti a externality, kde nefunguje. Ale jako jádro ekonomiky je pevným základem. Pokud se ovšem do tržního systému vloží snaha nepodnikat, ale plundrovat, dostaví se nepřekvapivě odpovídající výsledky. Problémem je ale tato snaha, ne systém. Pokud se pak vše snažíme vyřešit třeba posuny k socialismu (viz třeba některá hnutí v USA), je to jako kdybychom si kvůli naší neochotě naučit se dobře řídit vyhodili kvalitní auta, rozbili silnice a chodili pěšky.