Vědci z VÚK zmapovali krajinu s historickou pamětí - Více než čtvrtina Česka si dodnes uchovala stopy tradiční podoby krajiny

Jak vypadá krajina, kterou po staletí utvářeli lidé v souladu s přírodou? Vědci z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK) vytvořili unikátní mapu území s pravděpodobným výskytem historických kulturních krajin v České republice. Výsledky ukazují, že na více než čtvrtině rozlohy státu lze stále nalézt zachované stopy tradičního hospodaření, historických rybničních soustav, vinohradů, poutních míst, sadů či krajiny s jemnou mozaikou polí a mezí.

Historické kulturní krajiny představují jedinečné území, které vznikalo dlouhodobým soužitím člověka a přírody. Nejde jen o krásnou krajinu s vysokou estetickou hodnotou, ale také o cenný doklad historie hospodaření, osídlení a využívání přírodních zdrojů. Právě jejich výskyt na území České republiky nyní podrobně zmapovali odborníci z VÚK společně s dalšími partnery projektu DIVLAND.

Výsledkem je soubor specializovaných map, které poprvé v celostátním měřítku identifikují území s pravděpodobným výskytem historických kulturních krajin a jejich jednotlivých typů.

„Historické kulturní krajiny představují důležitou součást našeho přírodního i kulturního dědictví. Jsou svědectvím o tom, jak lidé po generace hospodařili v krajině způsobem, který dokázal vytvářet a současně zachovávat její hodnoty. Díky moderním geografickým metodám jsme nyní schopni tato území identifikovat v celostátním měřítku a lépe je chránit i zohledňovat při plánování budoucího rozvoje krajiny,“ říká Markéta Šantrůčková, vedoucí odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.

Krajina, která vypráví příběhy minulosti

Historické kulturní krajiny vznikaly zpravidla po staletí. Typické jsou pro ně zachované historické struktury, harmonické měřítko, vysoká pestrost prostředí a stopy tradičního hospodaření. Patří mezi ně například krajiny s dochovaným členěním zemědělských pozemků, historické lesní krajiny, vinohradnické a chmelařské oblasti, rybniční soustavy, staré sady, poutní místa nebo krajiny ovlivněné historickou těžbou.

Vědci při mapování využili rozsáhlé databáze specializovaných map, leteckých snímků, geodat, údajů o využití krajiny i terénní ověřování. Jednotlivé typy krajin identifikovali pomocí souboru charakteristických znaků a následně je analyzovali v pravidelné síti pokrývající celé území České republiky.

Více než čtvrtina republiky nese stopy historické krajiny

Výsledky ukazují, že historické kulturní krajiny bez započtení intenzivně obhospodařovaných lesních monokultur zaujímají téměř 20 tisíc kilometrů čtverečních, tedy více než čtvrtinu rozlohy České republiky. Největší zastoupení mají krajiny se zachovalým maloplošným členěním zemědělských pozemků, které pokrývají téměř 13 procent území státu. Významný podíl představují také historické lesní krajiny, krajiny spojené s rybníkářstvím nebo území s pozůstatky historické těžby.

„Mapování ukázalo, že historické kulturní krajiny nejsou jen výjimečnými lokalitami roztroušenými po republice. Naopak tvoří rozsáhlou síť území, která významně přispívají k identitě české krajiny, její biologické rozmanitosti i odolnosti vůči současným environmentálním změnám,“ doplňuje Markéta Šantrůčková.

Cenný nástroj pro ochranu krajiny i územní plánování

Nově vytvořené mapy mohou sloužit jako podklad pro ochranu krajinného rázu, územní plánování, péči o kulturní dědictví i rozhodování o krajinotvorných opatřeních. Umožňují také lépe identifikovat území, kde se dochovaly historické krajinné struktury a kde má smysl podporovat jejich zachování.

Výzkumníci zároveň upozorňují, že vytvořená mapa představuje především identifikaci území s pravděpodobným výskytem historických kulturních krajin. Podrobnější hodnocení konkrétních lokalit bude vyžadovat další výzkum a terénní průzkumy.

Výzkumný projekt se uskutečnil v rámci programu Prostředí pro život Technologické agentury České republiky a projektu DIVLAND – Centrum pro krajinu a biodiverzitu.