Přehled jednání Ústavního soudu pro 32. kalendářní týden roku 2026

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.08.2026 14:00 do: 04.08.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 583/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Surgal Clinic s.r.o. zastoupený JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka podala k finančnímu úřadu daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 a 2019, v nichž do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů zahrnula též úroky z úvěrů poskytnutých od banky. Finanční úřad provedl daňovou kontrolu a dospěl mj. k závěru, že stěžovatelka a banka byly spojenými osobami, proto stěžovatelka uplatnila úroky z úvěrů v rozporu s § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Kvůli zajišťovacímu převodu obchodního podílu stěžovatelky ve výši 100 % byla ve zdaňovacích obdobích banka jediným společníkem stěžovatelky. Finanční úřad proto vydal dva dodatečné platební výměry, kterými stěžovatelce za zdaňovací období roku 2018 doměřil daň vyšší o více než 2,5 mil. Kč oproti daňovému přiznání a stanovil penále ve výši přes 500 tis. Kč a za zdaňovací období roku 2019 doměřil daň vyšší o více než 3,1 mil. Kč a stanovil penále přes 620 tis. Kč. Proti platebním výměrům podala stěžovatelka odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo a platební výměry potvrdilo. Stěžovatelka se následně proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství bránila ve správním soudnictví. Krajský soud její žalobu zamítl, Nejvyšší správní soud následně její kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud uvedl, že se k otázkám předestřeným v kasační stížnosti již vyjádřil, a to ve skutkově stejném rozsudku 5 Afs 197/2024, Grand Class, tento rozsudek není v rozporu s judikaturou a věc tak není třeba předložit rozšířenému senátu. Závěry tohoto rozsudku tedy v plném rozsahu převzal.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že správní soudy a správní orgány porušily její ústavně zaručená práva, a to zejména právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce. Zejména poukazuje na to, že správními soudy odkazované rozhodnutí ve věci Grand Class na její věc nemá žádný vliv a Nejvyšší správní soud měl postoupit její případ k rozhodnutí rozšířenému senátu. Správní orgány a správní soudy podle jejího názoru rovněž nesprávně posoudily povahu zajišťovacího převodu práva k obchodnímu podílu.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.08.2026 09:00 do: 05.08.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2786/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2024, č. j. 28 Cdo 220/2024-249, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č.j. 18 Co 148/2023-214, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 2. 2023, č.j. 9 C 10/2022-165.
Stručná charakteristika: posuzování veřejného prostranství
Označení navrhovatelů: PKF PLUS s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Předmětem sporu před obecnými soudy se staly podmínky pro posouzení pozemku jako veřejného prostranství. Stěžovatelka se jako vlastník pozemku domáhala vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání pozemku městskou částí. Před obecnými soudy tvrdila, že její pozemek měl být minimálně v období od 20. 9. 2021 do 15. 3. 2022 přístupný veřejnosti a městská část jej v daném období bezplatně užívala jako veřejné prostranství bez právního titulu. Obvodní soud žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že pozemek označený jako náměstí znaky náměstí nenaplňuje, daný název je zavádějící, neboť jde spíše o dopravní křižovatku – zatravněný prostor mezi vedoucími pozemními komunikacemi, který slouží pro parkování vozidel a obyvatelům bytových domů k přístupu do jejich nemovitostí. Uzavřel, že daný pozemek není ex lege veřejným prostranstvím, neboť je naplněn pouze jeden z obligatorních znaků pro vznik veřejného prostranství, kterým je existence určitého prostoru, přístupného každému bez omezení. Obvodní soud však již neshledal veřejně prospěšný účel, k němuž veřejné prostranství slouží. Městský soud k podanému odvolání rovněž uzavřel, že sporný pozemek není veřejným prostranstvím z důvodu absence znaku veřejně prospěšného účelu, proto rozsudek obvodního soudu jako věcně správný potvrdil. Nejvyšší soud posléze argumentaci stěžovatelky nepřisvědčil a její dovolání odmítl jako nepřípustné. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jejích práv na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.08.2026 10:00 do: 05.08.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 765/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2025 č. j. 100 Co 267/2024-1178 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. září 2024 č. j. 0 P 170/2022-953.
Stručná charakteristika: Zásada individualizace rozhodování soudů o péči rodičů o děti
Označení navrhovatelů: B.M., zastoupená JUDr. Nikolou Švarcovou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jsou rodiči tří nezletilých dětí (v řízení před Ústavním soudem v postavení vedlejších účastníků). Rodina spolu původně žila ve společné domácnosti, na jaře roku 2020 rodiče soužití fakticky ukončili. Matka, která v té době byla těhotná s dosud nenarozenými dvojčaty, opustila domácnost spolu s tehdy dvouletou dcerou bez souhlasu otce. Přestěhovala se s dětmi ke svým rodičům do obce vzdálené více než 300 km od původního bydliště. Děti byly nejprve svěřeny do výlučné péče matky, následně do střídavé péče rodičů se střídáním po týdnu, poté ústavní stížností napadeným rozsudkem svěřil okresní soud děti do asymetrické střídavé péče obou rodičů s tím, že v péči matky budou od středy 15:00 do neděle 16:00 jednou za čtrnáct dní, jinak zůstanou v péči otce (což zhruba odpovídá poměru 29 % ku 71% ve prospěch otce). Poté krajský soud rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu částečně změnil. Rozhodl, že se děti svěřují do tzv. výlučné péče otce. Matka je oprávněna stýkat se s nimi tři víkendy v měsíci od pátečního poledne (12:00) do nedělního podvečera (18:00).

Stěžovatelka namítá, že krajský soud i okresní soud porušily její ústavně zaručená práva. Soudy podle ní řádně nezhodnotily nejlepší zájem dětí na zachování formy střídavé péče obou rodičů. Krajský soud podle ní v rozporu s nejlepším zájmem dětí i názorem opatrovníka stěžovatelku „potrestal“ a pouze pro její jednání po rozpadu vztahu svěřil děti do výlučné péče otce, bez možnosti matky podílet se na jejich výchově mimo víkendy. „Potrestání“ matky přitom bylo znásobněné, neboť jí soud uložil povinnost platit vysoké výživné a současně dopravovat děti třikrát měsíčně do bydliště otce, což vede k nepřiměřeným časovým i finančním nákladům, které nese jen ona.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.08.2026 10:30 do: 05.08.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 721/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2026, č. j. 2 Nc 1012/2026-168
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: home touch, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Vedlejší účastnice, která je provozovatelkou televizního vysílání a internetové videotéky, se před obecnými soudy domáhala vydání předběžného opatření podle § 74 odst. 1 občanského soudního řádu a § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona. Ve věci nejprve rozhodoval krajský soud, jehož rozhodnutí bylo následně vrchním soudem dvakrát zrušeno; třetím usnesením vyslovil opětovně svou místní nepříslušnost a věc postoupil městskému soudu. Městský soud návrhu vyhověl a uložil v usnesení odpůrkyním, jež jsou poskytovatelkami internetového připojení, povinnost zdržet se poskytování služby elektronických komunikací umožňující přístup k internetovým stránkám na dvou doménách. Zároveň uložil vedlejší účastnici podat žalobu ve věci samé. Stěžovatelka je držitelkou těchto domén a nebyla účastnicí řízení. Dle znaleckého posudku z roku 2024 se na platformách nacházejících se na obou těchto doménách dlouhodobě zpřístupňuje řada chráněných audiovizuálních děl. Provozovatelé webu byli nekontaktovatelní a neoprávněným zpřístupněním chráněných děl vzniká vedlejší účastnici majetková i nemajetková újma. Vedlejší účastnice tak dle městského soudu osvědčila, že nemá jinou možnost, jak se domoci ochrany svých práv a vydání předběžného opatření je nezbytné. Omezení práv odpůrkyň je dle městského soudu minimální, neboť se týká pouze dvou předmětných domén.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že s ohledem na to, že nebyla účastnicí řízení, nemá k dispozici žádný procesní prostředek k ochraně svého práva. Městský soud porušil její právo na soudní ochranu tím, že nebyla o napadaném usnesení nikterak vyrozuměna a nemohla se k věci vyjádřit, přitom však byla výslovně označena za držitele blokovaných domén. Nesouhlasí s tím, že byla nekontaktovatelná, neboť nebyla nikdy kontaktována. Dále namítá zejména, že namísto blokace internetového připojení měl být využit méně invazivní prostředek, tj. žaloba na zdržení podle § 40 odst. 1 písm. f) autorského zákona. Blokací domén je jí jednak znemožněno provozovat podnikání, jednak jsou dotčeni i další uživatelé internetu, kteří se k obsahu nedostanou. Napadené usnesení považuje za rozporné s absolutním zákazem cenzury. Taktéž namítá, že městský soud nezkoumal, zda skutkový stav nadále trvá, když v době jeho rozhodování se na druhé z domén chráněná audiovizuální díla již prokazatelně nenacházela.