Evropské země hrozí bojkotem mistrovství světa ve fotbale a dalších soutěží organizovaných FIFA. Vadí jim kapitálové zapojení soukromých firem do světového fotbalu, které FIFA zamýšlí

FIFA chce založit dceřinou společnost FIFA Forward Enterprise, do níž převede vysílací, sponzorská, vstupenková a licenční práva i provozní zajišťování svých turnajů. Při předběžném ocenění podniku na dvacet miliard dolarů má prodejem menšinových podílů získat až 4,2 miliardy dolarů. FIFA tvrdí, že si ponechá většinu v představenstvu a výhradní pravomoc rozhodovat o pravidlech, soutěžích, kalendáři a dalších sportovních otázkách.

Pozornost si přitom zasluhuje složení připravované investorské skupiny. V jejím čele má stát americká investiční společnost Thrive Eternal, kterou založil Joshua Kushner. Jde o mladšího bratra Jareda Kushnera, zetě amerického prezidenta Donalda Trumpa a někdejšího klíčového poradce v jeho administrativě. Potenciální vlastnická struktura FIFA Forward Enterprise se tudíž zřetelně propojuje s rodinným a podnikatelským okruhem nejbližším Donaldu Trumpovi.

Toto propojení je o to citlivější, že prezident FIFA Gianni Infantino v posledních letech vybudoval s Trumpem mimořádně blízký vztah. Trump předával trofej po finále mistrovství světa 2026, zatímco Infantino mu již dříve udělil první Cenu míru FIFA. Infantino současně čelil kritice kvůli možnému porušování politické neutrality FIFA. Samotná blízkost samozřejmě nedokazuje korupci ani nezákonné jednání. V kombinaci s potenciálním vstupem Kushnerovy investiční společnosti do toho vůbec nejcennějšího komerčního majetku FIFA však vzniká závažný problém možného střetu zájmů.

Ekonomickým problémem totiž není jen to, kdo formálně drží hlasovací práva. Hodnotu investice může výrazně ovlivňovat přístup k politické moci, schopnost otevírat dveře sponzorům, vysílatelům a státním investičním fondům či možnost ovlivňovat regulatorní prostředí. Investor napojený na rodinu prezidenta největší světové ekonomiky proto může disponovat takzvanou politickou rentou – tedy ekonomickou výhodou vyplývající nikoli pouze z lepšího řízení podniku, ale také ze vztahů a privilegovaného přístupu.

Nelze se tedy divit, že již zuřící válka asociace FIFA s evropskou asociací UEFA dostává nové grády a spor obou asociací dnes hrozbou bojkotu nebývale eskaluje. Nejde totiž už pouze o spor, zda soukromý kapitál přiměje FIFA přidávat zápasy, zdražovat vysílací práva a maximalizovat reklamní výnosy. Jde také o otázku, zda se vrcholové řízení světového fotbalu nemůže stát součástí širší sítě politického a rodinného kapitalismu. UEFA výslovně upozorňuje na nulovou transparentnost ohledně toho, kdo bude na transakci finančně vydělávat.

Z čistě finančního hlediska FIFA předčasně zpeněžuje část budoucích výnosů. Získá obrovskou částku okamžitě, aniž by se standardně zadlužila a musela platit související úroky. Cenou ale bude dlouhodobé odevzdávání části zisků investorům. Jestliže komerční hodnota mistrovství světa poroste rychleji, než předpokládá současné ocenění dvaceti miliard dolarů, může se transakce zpětně ukázat jako velmi drahý způsob financování.

Soukromí investoři navíc zpravidla požadují dvoucifernou návratnost. Při cílovém ročním výnosu kolem patnácti procent by se tedy musela hodnota FIFA Forward Enterprise do roku 2030 zvýšit přibližně na 37 miliard dolarů. Takového růstu nelze dosáhnout pouze vyšší efektivitou, například v podobě lepší administrativy. Vyžadoval by další citelné zvyšování cen práv, vstupenek a sponzorských balíčků, případně přidávání turnajů a zápasů.

Není zároveň úplně přesvědčivé tvrdit, že menšinoví investoři nebudou mít na chod fotbalu žádný vliv. I bez formální kontroly budou očekávat návratnost svého kapitálu. Management komerční společnosti bude muset jejich zájmy respektovat, jinak by FIFA v budoucnu jen obtížně získávala další investory. Formální oddělení sportovního a obchodního rozhodování tak nemusí v praxi fungovat. Rozhodnutí o počtu zápasů, formátu soutěží či místech konání mají vždy zásadní komerční důsledky. Vznikne tlak na růst cen televizních práv, větší množství sponzorské reklamy, dražší vstupenky, rozšiřování turnajů nebo pořádání dalších soutěží. Právě přidávání zápasů je nejjednodušší cestou, jak zvýšit tržby. Výsledkem však může být přetížený kalendář, únava diváků a postupné rozmělňování výjimečnosti mistrovství světa.

Současně je třeba říci, že odpor UEFA není jen obranou „duše fotbalu“. FIFA a UEFA coby konkurenti soupeří o omezený čas hráčů, pozornost diváků, peníze sponzorů i rozpočty televizních společností. Kapitálově silnější FIFA by mohla dále oslabovat postavení evropských soutěží.

Pro český fotbal by záměr FIFA měl krátkodobě převážně pozitivní finanční dopad. Každý členský svaz by mohl získat až dvacet milionů dolarů jednorázově na schválené rozvojové projekty. FIFA dále navrhuje zvýšit pravidelné financování jednotlivých asociací pro období 2027 až 2030 ze současných osmi na dvacet milionů dolarů. Peníze by mohly směřovat do infrastruktury, tréninkových center, mládežnického, ženského a amatérského fotbalu.

Pro FAČR by jednorázových dvacet milionů dolarů znamenalo částku přesahující čtyři sta milionů korun. To odpovídá přibližně čtrnácti procentům jejích loňských celkových výnosů. Česká asociace v roce 2025 vykázala výnosy přes tři miliardy korun, přičemž takřka 1,9 miliardy, tedy téměř dvě třetiny, získala od UEFA. Český fotbal je proto finančně mnohem těsněji navázán na evropskou centrálu než na FIFA. FAČR tak může mít zájem na nových penězích od FIFA, zároveň si však nemůže dovolit zásadnější konflikt s UEFA. Což se dnešním hlasováním ve shodě s dalšími evropskými fotbalovými svazy jen potvrzuje.

Nepřímým dopadem na Česko může být zdražování vysílacích práv. Vyšší ceny by zatížily Českou televizi i soukromé vysílatele a mohly by vést k přesunu většího počtu zápasů na placené platformy. Český divák by pak komerční expanzi FIFA zaplatil dražším předplatným, větším množstvím reklamy nebo horší dostupností některých utkání.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank