Nárok na dovolenou ve specifických situacích – mýty a fakta

Léto je v plném proudu a s ním přichází každoroční vlna dotazů týkajících se dovolené. Ačkoli se může zdát, že pravidla čerpání dovolené jsou obecně známá a srozumitelná, praxe ukazuje pravý opak. Každý rok se opakují stejné chyby, nedorozumění a mylné představy, které mohou vést nejen ke zbytečným konfliktům, ale i k finančním dopadům pro zaměstnavatele i zaměstnance.

„Pravidelně se setkáváme s tím, že řada firem i jejich zaměstnanců vychází z lidových pravidel, která nemají oporu v zákoníku práce. Přitom právě oblast dovolené patří mezi ty, které se dotýkají každého zaměstnance,“ říká Simona Fialová, expertka na daně a účetnictví z poradenské společnosti ECOVIS.

Nejasnosti jsou časté zejména v pravidlech čerpání dovolených v různých specifických situacích. Typicky jde o zaměstnance na rodičovské a mateřské dovolené, zaměstnance na DPP a DPČ a také o nové zaměstnance.

Mateřská a rodičovská dovolená nejsou pro výpočet dovolené totéž

Pojmy mateřská a rodičovská dovolená se často zaměňují, z hlediska nároku na řádnou dovolenou však mají rozdílné důsledky.

Mateřská dovolená

Doba čerpání mateřské dovolené se pro účely řádné dovolené považuje za výkon práce. Zaměstnankyni tedy během mateřské dovolené zpravidla vzniká nárok na řádnou dovolenou obdobně, jako kdyby pracovala.

Velmi důležité je správné načasování jejího čerpání. Požádá-li zaměstnankyně, aby řádná dovolená bezprostředně navazovala na skončení mateřské dovolené, zaměstnavatel je povinen její žádosti vyhovět.

Teprve po vyčerpání řádné dovolené obvykle nastupuje rodičovská dovolená. Pro zaměstnankyni bývá výhodné požádat o čerpání řádné dovolené bezprostředně po skončení mateřské dovolené a před zahájením rodičovské dovolené. Je však nutné správně určit data a návaznost jednotlivých žádostí.

Rodičovská dovolená

Rodičovská dovolená se pro vznik práva na řádnou dovolenou neposuzuje stejně jako mateřská. Započítává se pouze v zákonem omezeném rozsahu a při splnění dalších podmínek. Proto může dlouhá rodičovská dovolená ovlivnit výsledný nárok jinak než mateřská dovolená. Automatické tvrzení, že se celá mateřská i rodičovská započítávají stejně, je nesprávné.

„Návaznost mateřské, řádné a rodičovské dovolené doporučujeme řešit individuálně. Chybný den nástupu může změnit nárok zaměstnankyně a následně zkomplikovat mzdové zpracování,“ varuje Simona Fialová.

Nárok na dovolenou mají i zaměstnanci na DPP a DPČ

Od roku 2024 vzniká za zákonných podmínek právo na dovolenou také zaměstnancům pracujícím na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Pro vznik nároku musí pracovněprávní vztah na základě dohody trvat nepřetržitě alespoň 28 kalendářních dnů a zaměstnanec musí pro účely dovolené odpracovat alespoň 80 hodin.

Pro výpočet se u dohod používá zákonná fiktivní týdenní pracovní doba 20 hodin, bez ohledu na to, kolik hodin týdně dohodář fakticky obvykle pracuje. Výsledný nárok se stanoví v hodinách. Dohodář může pracovat nepravidelně jen několik hodin v některých týdnech. Jakmile ale dohoda dostatečně dlouho trvá a dosáhne potřebného počtu hodin, může mu právo na dovolenou vzniknout.

Čerpání dovolené u dohodářů přináší zaměstnavatelům také další administrativní povinnost: musí mít předem rozvržené směny. Bez rozvrhu pracovní doby nelze správně určit, na kterou plánovanou směnu dovolená připadá a kolik hodin se má odečíst. Za dobu čerpání dovolené náleží dohodáři náhrada odměny vypočtená z průměrného výdělku obdobně jako zaměstnanci v pracovním poměru.

„U DPP a DPČ již nestačí sledovat pouze limit odpracovaných hodin a výši odměny. Doporučujeme průběžně evidovat také délku trvání dohody, rozvrh směn, vznik nároku, čerpání a zůstatek dovolené. Právě u dohod dnes vzniká velké množství mzdových chyb,“ popisuje Simona Fialová z poradenské společnosti ECOVIS.

Nový zaměstnanec může odjet na dovolenou klidně první měsíc

Dalším častým mýtem je přesvědčení, že během zkušební doby zaměstnanec nemá na dovolenou nárok nebo ji nemůže čerpat. Ve skutečnosti zákoník práce čerpání dovolené ve zkušební době nijak nezakazuje. Pokud zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec čerpat dovolenou prakticky ihned po nástupu do zaměstnání.

Je však potřeba rozlišovat mezi nárokem na dovolenou a jejím čerpáním. Nárok na dovolenou vzniká postupně v závislosti na odpracované době. Pokud tedy zaměstnanec čerpá dovolenou „dopředu“ a pracovní poměr skončí dříve, než odpovídající nárok vznikne, bude nutné přečerpanou dovolenou finančně vyrovnat – typicky srážkou ze mzdy při skončení pracovního poměru.

Například když zaměstnanec nastoupí v květnu, v červnu odjede na dvoutýdenní dovolenou, ale v červenci pracovní poměr skončí. Pokud nestihl „odpracovat“ odpovídající nárok, bude část dovolené přečerpaná.

„Zaměstnanci často sledují pouze počet zbývajících dnů dovolené na výplatní pásce, která předpokládá trvání pracovního poměru do konce roku, ale už ne to, zda na ně skutečně vznikl nárok. Proto doporučujeme před každým čerpáním zaměstnance upozornit, zda dovolenou nečerpá na dluh. Vyhnete se nepříjemnému překvapení, kdy se na konci roku nebo při odchodu z firmy ukáže, že část dovolené byla přečerpaná a bude nutné vrátit odpovídající náhradu mzdy,“ dodává Simona Fialová, expertka na daně a účetnictví z poradenské společnosti ECOVIS.