Fed by měl reagovat na ropné šoky, USA od nich nejsou úplně izolovány - Víkendář

Federal Reserve Bank of Richmond přináší rozhovor s ekonomkou Christiane Baumeister, která se zaměřuje na ropné trhy. Hovořilo se o řadě souvisejících témat, včetně toho, že momentální ropný šok je zřejmě „nejjasnějším příkladem šoku nabídkového“, a o citlivosti současného amerického hospodářství na ropné šoky.

Podle ekonomky nyní převažuje pohled, podle něhož je americká ekonomika méně zranitelná vůči šokům v dodávkách ropy než v 70. letech 20. století. Klesla totiž její závislost na dovozech ropy. Po prudkém nárůstu cen ropy v 70. letech se totiž některá průmyslová odvětví postupně odklonila od ropy k alternativním zdrojům energie. Přišly také energeticky efektivnější technologie, zvýšily se úspory energie. Změnilo se i odvětvové složení americké ekonomické aktivity: Došlo ke strukturálnímu posunu od výroby ke službám, které bývají méně energeticky náročné.

Spotřeba ropy se proto nyní koncentruje v odvětvích, jako je doprava. U automobilů zůstávají možností elektromobily. „Stále jsou poměrně drahé a nemusí být schůdnou volbou pro průměrnou domácnost. V závislosti na délce trvání ropného šoku by ale více domácností mohlo dosáhnout bodu, kdy by počáteční investice do elektromobilu už byla atraktivní. Ale myslím si, že by trvalo poměrně dlouho, než by se takový posun projevil ve velkém měřítku. Takže zatímco celkový podíl energie na spotřebě v průběhu času klesá, závislost na benzinu je stále vysoká, zejména mezi domácnostmi s nízkými příjmy.“

Na straně nabídky se USA staly největším světovým producentem ropy. „Vyšší příjmy z produkce ropy tak zůstávají v důsledku vyšších cen doma v USA, místo aby odtékaly do zahraničí. Myslím si však, že americká ekonomika by nebyla plně izolována, pokud by přišlo ekonomické zpomalení v celé světové ekonomice. Není tedy podle mého názoru tak jasné, zda je americká ekonomika před dopady nabídkového ropného šoku tak chráněna, jak mnozí lidé naznačují. Myslím si, že makroekonomické důsledky šoku současného rozsahu budou stále značné.“

Jakou roli hrála měnová politika během ropných šoků v 70. letech a změnily se od té doby názory ekonomů na to, jak by měla měnová politika na ropné šoky reagovat? Na tuto otázku ekonomka odpověděla, že stále probíhá „stará debata o tom, zda recesi spouštějí samotné ropné šoky, nebo reakce měnové politiky Fedu.“ Na začátku 70. let se věřilo, že inflaci způsobují převážně strukturální faktory na straně nabídky, které nelze ovlivnit politickými opatřeními. To vedlo k malé reakci měnové politiky na inflační tlaky, včetně těch vyvolaných ropnými šoky v 70. letech.

Tento pohled se změnil „s Volckerovou dezinflací, ale i dnes se obecně předpokládá, že centrální banky nemohou a možná by ani neměly nic dělat s dočasnými šoky na straně nabídky.“ Baumeister si ale myslí, že tento názor je zastaralý. „Nemyslím si, že by se centrální banky měly takto chovat tváří v tvář velkému šoku na nabídkové straně ropného trhu… Podle mého názoru by měly centrální banky jednat razantně, pokud existují rizika, že se inflace vymkne kontrole. Vždy totiž existuje hrozba uvolnění inflačních očekávání.“

Ekonomka také připomněla, že „ceny ropy se do spotřebitelských cen promítají přímo a nepřímo. Domácnosti ropu přímo nespotřebovávají, v první fázi rozhoduje chování cen ropných produktů. Tento efekt se obvykle projevuje velmi rychle, většinou ve stejném měsíci, v jakém dojde k samotnému ropnému šoku. Nepřímé inflační tlaky jsou výsledkem vyšších cen energií, které zvyšují náklady firem. V důsledku toho může mít ropný šok vliv i na produkci neenergetického zboží a služeb. Tento proces probíhá pomaleji, protože ne všechny firmy zvyšují ceny současně. Historicky může dosažení vrcholu tohoto typu inflace trvat přibližně tři až šest měsíců po ropném šoku.“

Baumeister k tomu vysvětluje, že ropné šoky a výsledný pohyb cen je obvykle výsledkem různých faktorů a v době krize je důležitý jejich relativní význam. „Někdy dominuje nabídka, někdy poptávka, každá historická událost je jiná. Myslím si však, že to, co právě zažíváme, je pravděpodobně nejčistším příkladem nabídkového šoku, jaký jsme tu za poslední desetiletí měli. Vše se řídí tradičním schématem: V zemi nebo regionu produkujícím ropu je válka, jsou zničena těžební a výrobní zařízení a energetická infrastruktura. V tomto případě je zablokována hlavní dopravní cesta. To následně vyvolává prudký nárůst cen ropy.“

Podle ekonomky ale současnou krizi od těch předchozích odlišuje rozsah narušení dodávek ropy a skutečnost, že zasáhla všechny země v regionu. K tomu dodává: „Z dlouhodobého hlediska očekávám, že ceny zůstanou zvýšené po delší dobu, a to i po znovuotevření Hormuzského průlivu. Bude trvat značně dlouho, než se znovu nastartuje produkce a export. Je tu hodně zničená infrastruktura a bude nutné doplnit i zásoby ropy… Myslím, že tyto faktory budou přetrvávat po značnou dobu, alespoň do konce roku 2027.“

Ekonomka také zmínila důležitost elasticit. Tedy citlivosti poptávky a nabídky na vývoj cen ropy s tím, že právě tato citlivost rozhoduje o tom, jaký bude další vývoj. „Elasticity jsou skutečně klíčové. V jejich odhadování bylo dosaženo velkého pokroku, ale existuje prostor pro další zlepšení. Je důležité přesunout naši pozornost z agregátní úrovně na nižší. K tomu, jak se ropným šokům přizpůsobují producenti i spotřebitelé. Velmi důležité je i pochopení rozdílů v elasticitě nabídky a poptávky specifické pro jednotlivé země. V agregátním pohledu, který obvykle převažuje, se skrývá velká heterogenita.“

Zdroj: Richmond Fed