Je společnost Nike „opravitelná“?

Známý investor Steve Eisman nedávno diskutoval s pár experty ze společnosti Evercore o tom, zda je společnost Nike „opravitelná“. Poukázáno bylo na to, že jde o mimořádně silnou značku, která chtěla svůj další růst založit na přímém prodeji zákazníkům. Tedy ne na prodeji přes třetí strany, kde by Nike realizoval nižší ceny, ale na prodeji přes internet s cenami a maržemi vyššími. Nedávno jsem se tu z finančního hlediska věnoval Tesle a SpaceX, dnes v tomto duchu přejdu ke „staré ekonomice“, respektive Nike. O jaké společnosti tu vlastně ze základního finančního hlediska hovoříme?

Onen plán na změnu struktury a způsobu prodejů podle zmíněných expertů tak úplně nevyšel. Analytici Evercore se také domnívají, že přímý prodej přes internet znamená menší množství informací o tom, co si zákazníci myslí o dané značce. Na prodejnách třetích stran totiž stojí vedle sebe boty různých výrobců a z chování zákazníků lze něco odvodit o tom, jak si kdo stojí. Pokud Nike ale prodává jen svou značku přes svoje kanály, ztrácí určitý kontakt s trhem a některé informace.

Ve firmě se pracuje na zlepšení a obratu k lepšímu, já bych dnes chtěl hlavně ukázat na to, co se děje z finančního hlediska. Základ vypadá následovně: Hovoříme o „opravě“ společnosti, která v posledním fiskálním roce generovala tržby ve výši 46 miliard dolarů, Adidas 25. Ten má ale EBITDA marži u 13 %, zatímco Američan asi 10 %. Takže rozdíl v EBITDA už není tak velký. Karty se ale zase obrací u čité marže, kde je Nike na 6,7 %, Adidas na 5,6 %.

Nike dosahuje návratnosti investovaného kapitálu asi 12 % a návratnosti vlastního jmění u 22 %. Před pár lety to bylo 40 %, ale i současná čísla jsou stále vysoko nad nějakými rozumnými odhady návratnopsti požadované. Jinak řečeno, ani zdaleka tu nemluvíme o společnosti, která by svým hospodařením „prodělávala“. Ani tak, že by generovala ztráty a ani tak, že by nepokrývala požadovanou návratnost. Hovoříme „jen“ o trendu, který investory jistě netěší. Srovnání s Adidasem na této úrovni ukazuje, že ten nyní dosahuje obou návratností asi o jeden procentní bod vyšších. Tedy na této úrovni jde v podstatě stejné společnosti.

Dodal bych opět, že zisky nemusí být dobrým ukazetelem toho, co firma, či firmy na trhu skutečně vydělávají. To ukazuje tzv. volný tok hotovosti FCF. Tedy to, co zbude z provozního toku hotovosti poté, co firmy zainvestuje. Zde se ukazuje, že Nike dokáže z každého dolaru tržeb generovat 4,7 centů tohoto FCF, zatímco Adidas má z jednoho eura asi 3,4 %. Jde ale o hodně proměnlivý ukazatel, což také ukazuje na slabší stránku FCF – zisky neodráží přesně to, co firma skutečně vydělá, ale jsou zase vyhlazenější (jedno souvisí s druhým).

Co valuace? Nike se nyní podle dat z Morningstar obchoduje s poměrem ceny akcie k ziskům na akcii (PE) u 25 a jeho PEG* dosahuje 7,18. PE této akcie je tedy něco nad trhem (jeho PE je kolem 20). Ale PEG Nike je výrazně výš. PEG indexu SPX 500 totiž letos klesnul z úrovní 1,2 – 1,4 k 0,8. Což je extrémně nízko a značí to, že investoři za očekávaný růst zisků na celé,m trhu platí historicky hodně málo (zatímco za zisky současné docela hodně – PE je historicky poměrně vysoko). U Nike je to opačně – investoři za očekávaný růst zisků platí opravdu hodně (PEG nad 7). Jak to má Adidas? Jeho PE je na 19 a PEG na 2,3.


*PEG je poměr PE k pětiletému očekávanému růstu zisků. Pokud je tak PE například na 20 a očekávaný růst zisků dosahuje 10 %, PEG je 2. Čím vyšší je jeho hodnota, o to vyšší je PE relativně k tomu, jaký růst se očekává a naopak.