Německo se nabízí investorům. Kdo mu uvěří?

Strukturální reformy jsou zatím pomalé a obranný val proti Číně děravý

Friedrich Merz zve investory do Berlína. Na 19. a 20. října chystá jeho vláda první „Invest in Germany Summit" — akci po vzoru francouzského “Choose France”, kterou Paříž pořádá už od roku 2018. A na pozvánce slibuje investorům, že vysvětlí, jak Německo samo sebe zreformuje . To vše přichází ve chvíli, kdy se německý průmysl už osmým rokem marně snaží zvrátit svůj sestup. Ten zasáhl páteřní odvětví v čele s automotive, strojírenstvím a chemií — loni sjelo z německých linek 4,15 milionu osobních aut proti 5,6 milionu v roce 2017. A nejhorší může být teprve před námi: koncern Volkswagen podle červnových zpráv chystá rozšíření škrtů až na 100 tisíc pracovních míst. Je tedy dobře, že kancléř bere konkurenceschopnost vážně. Bude však stačit uspořádat summit?

Německo potřebuje na prvním místě reformy, které sníží administrativní zátěž, rozhýbou pracovní trh a zjednoduší firmám přístup ke kapitálu. Vládní web summitu má sekci „Probíhající reformy" a vypočítává v ní zrušený poplatek za skladování plynu, nižší síťové poplatky, sníženou daň z elektřiny a rychlejší povolovací procesy. O pracovním trhu a kapitálovém trhu ani slovo. Přitom právě málo pružný pracovní trh může za to, že se zaměstnanci nedokážou přesouvat z méně produktivních činností do perspektivnějších — výsledkem je stagnace produktivity a nakonec potřeba mamutích koncernů včetně VW masivně propouštět. Nerozvinutý kapitálový trh je zase hlavní brzdou přerodu německých patentů ve skutečný byznys. Výsledky kvalitního německého výzkumu tak často končí za hranicemi, kde se financování shání snáz. I proto se německý průmysl propadá z globální technologické špičky v řadě oborů do „prostředku pelotonu".

Vláda si troufla i na pověstnou německou byrokracii. Zřídila ministerstvo pro modernizaci státu a od loňského listopadu už dvakrát zasedal „odlehčovací kabinet", naposledy 15. července. Pokroky jsou však zatím velmi pomalé. Odhady ročních byrokratických nákladů německých zůstávají vysoké a právo veta při rušení byrokracie zůstává na straně spolkových zemí. Právě komplikované povolovací řízení na úrovni šestnácti zemí a obcí přitom podle Financial Times vedou k tomu, že investice častokrát skončí jinde. Někdy i ve Francii.

A stejně pomalé jsou pokroky na německém kapitálovém trhu. Vládní komise v červnu doporučila zavést podle švédského vzoru povinnou kapitálovou složku důchodů, která by německý kapitálový trh nastartovat mohla. Zatím jde však pouze o doporučení, ne o zákon.

A i kdyby se reformy skutečně rozjely, nelze přehlédnout druhou část “německého problému”. Tím je “neférová” čínská průmyslová politika, která v čím dál větší míře zaplavuje globální trhy subvencovaným zbožím. Je přímým důsledkem toho, že Čína nedokáže rozhýbat vlastní domácí poptávku — domácnostem připadá neobvykle malá část národního důchodu, bohatství je extrémně koncentrované, sociální sítě jsou slabé a lidé proto ve velkém spoří. Peking je tak odsouzen pro zachování zaměstnanosti a “sociálního smíru” tlačit na export ve strategických odvětvích za “každou cenu”. Na obchod s Čínou proto mění pohled i největší zastánci volného obchodu. Paul Krugman, který cla sice obecně dál odmítá, v posledních rozhovorech mluvil o nutnosti chránit v Evropě automotive všemi prostředky. Evropa však mezitím staví obranný val pomalu - o rozšíření obchodní zbrojního arzenálu si evropští lídři řekli Komisi teprve letos v červnu. Pokud tento val zůstane děravý, může mít Německo i při sebelepší snaze o strukturální restart nakonec smůlu. A investoři pak přijedou v říjnu do Berlína spíš ze zdvořilosti.