Evropa vs sankce, ropa a AI = vykreslení evropské impotence

Tři zdánlivě oddělené zprávy z víkendu při položení vedle sebe vykreslují obraz evropské strategické impotence v momentě, kdy je soudržnost nejdůležitější. Řecko aktivně blokuje zpřísnění námořních sankcí EU proti Rusku. USA eskalují konflikt s Íránem a tlačí Brent nad 90 USD/barel. A Evropa nebyla ani zastoupena na Světové konferenci o umělé inteligenci v Šanghaji.

Robin Brooks z Brookings detailně dokumentuje, jak Řecko systematicky od roku 2022 sabotuje každý pokus EU o účinnější sankce vůči ruské ropě. Chronologie je přímočará: v roce 2022 Řecko úspěšně lobbovalo za cenový strop G7 na 60 USD/barel místo 30 USD, které požadovalo Polsko a Pobaltí. Nižší strop by podle Brookse uvrhl Rusko do hluboké finanční krize. V roce 2023 Řecko zabránilo zákazu prodejů západních tankerů do stínové flotily, a místo toho 12. sankční balíček jen oznámil „monitoring," což v praxi znamená, že prodeje pokračují dodnes. A letos Řecko pohřbilo plánovaný zákaz námořních služeb (maritime services ban) pro přepravu ruské ropy.

Čísla jsou taky jednoznačná: řecké lodě aktuálně přepravují zhruba 25 % ruských ropných exportů z baltských přístavů. A 35 % ze zhruba 400 lodí, které skončily ve stínové flotile, původně patřilo řeckým vlastníkům. Žádná jiná země se tomu ani nepřibližuje. Řecká vláda funguje de facto jako lobbistická organizace svých rejdařů.

Mechanismus je přitom elegantní a pro EU devastující. Řecko hrozí vetem ex ante, návrhy sankcí se rozmělní, a Řecko pak za výsledný kompromis hlasuje. Navenek to vypadá harmonicky. Brooks argumentuje, že bez transparentnosti v bruselských vyjednáváních se EU nikdy nestane seriózním zahraničněpolitickým aktérem. A připomíná nepohodlný fakt: bez masivních nákupů dluhopisů ECB během pandemie by Řecko stálo před dluhovou krizí. Velcí věřitelé jako Německo by mohli říci „Nein", ale nemají k tomu politickou páteř.

Paralelně se stupňuje americký konflikt s Íránem. Brent se pohybuje v pásmu 80-90 USD/barel a testoval překročení 90 USD. The Economist referuje, že válka s Íránem se stala nejméně populární americkou válkou od začátku měření veřejného mínění. Net approval mezi demokratickými voliči je na −84 % a poprvé více než polovina i Trumpových příznivců jeho vedení schvaluje „jen trochu." Válka ve Vietnamu potřebovala šest let, aby dosáhla úrovně nepopularity, které íránský konflikt dosáhl za šest měsíců.

Třetí vrstva je AI vakuum. Erik Nielsen z Independent Economics argumentuje, že Draghiho zpráva, jakkoli dobře míněná, se stala rozptýlením od nejnaléhavějšího problému: evropského zaostávání v umělé inteligenci. Nielsen zpochybňuje samotný základ — údajný 20% produktivitní rozdíl mezi EU a USA je podle něj artefakt metody fixního PPP kurzu a otevřel se výhradně mezi lety 2000-2010. Martin Wolf z FT dospěl k podobnému závěru: při použití aktuálních PPP kurzů žádný měřitelný rozdíl v růstu HDP na hlavu neexistuje.

Jenže to je komfort pouze za předpokladu, že AI zůstane volně obchodovatelnou komoditou. A právě to již neplatí. Evropa má omezený přístup k nejnovějším modelům Claude (Fable 5 a Mythos 5). Čína mezitím vydává opensource modely jako Kimi K3 a Xi na šanghajské konferenci volá po „symfonii globální spolupráce." Na této konferenci nebyl zastoupen ani jeden představitel EU nebo členských států.

Nielsen navrhuje přesměrovat 20-30 mld EUR z příštího sedmiletého rozpočtu EU (MFF 2028-2034) na vybudování světové AI výzkumné instituce. To je zlomek částky vyplácených na zemědělské dotace (55 mld EUR ročně). Pokud se EU nedohodne, měla by podle něj vzniknout „koalice ochotných."

David Navrátil