Komoditizace umělé inteligence a ekonomika tvaru K (video)

Steve Eisman si do svého podcastu pozval Torstena Sloka, hlavního ekonoma investiční společnosti Apollo. Na úvod řekl, že americkému hospodářství nyní výrazně pomáhá AI investiční boom. Přidává přibližně 1 procentní bod k celkovému asi 2% růstu. A pozitivně působí i akciový trh přes efekt bohatství, který posiluje spotřebu. Probíhá také „průmyslová renesance“, a to ve více sektorech. V neposlední řadě je tu stimulační fiskální politika. Pak se diskuse přesunula k celé řadě dalších témat včetně umělé inteligence a rozpočtových deficitů a dluhů.

Slok odhaduje, že letos americké hospodářství poroste něco nad 2 % a poukázal na to, že jmenované tahouny růstu nejsou citlivé na sazby, což je téma relevantní pro monetární politiku a centrální banku. Pravděpodobnost snižování sazeb je kvůli této celkové situaci podle ekonoma nulová. Ekonomická aktivita je totiž hodně silná, tématem je spíše inflace. Trhy také počítají s tím, že na konci roku půjdou sazby Fedu nahoru, což je velký obrat ve srovnání s předchozími očekáváními. Bydlení, které je naopak velmi citlivé na sazby, by si nemuselo v takovém nastavení vést nejlépe, a to samé by mělo platit o prodejích automobilů, které jsou také citlivější na sazby.

Experti pak poukázali na to, že umělá inteligence se stala odvětvím velmi náročným na kapitál a investice. Eisman posléze uvažoval o tom, že jde zároveň o oblast, kde bude existovat jen malá konkurenční výhoda. Tato kombinace pak není investičně nijak zajímavá. Slok dodal, že dosavadní podnikatelské modely velkých technologických firem jsou mimořádně ziskové a tím doposud financovaly investice do AI. Co ale budoucí konkurenční výhoda? Eisman k tomuto tématu přidal přirovnání s leteckými společnostmi a dodavateli dílů pro letadla. V prvním případě panuje ostrá konkurence, která snižuje ziskovost, druhý případ je „velmi dobrým byznysem“. Slok si myslí, že může nastat situace, kdy někteří hyperscaleři budou mít konkurenční výhodu a někteří ne.

V takovémto scénáři by některé společnosti byly schopné prodávat za vyšší ceny, protože by měly „lepší produkty“. Jiné společnosti by ale byly v horší pozici, protože jejich služby by nebyly na takové úrovni. Eisman si pak zaspekuloval úvahou o tom, že by ve druhé skupině byla OpenAI. Podle něj by pak byly dopady takové situace velmi citelné a šly by daleko za hranice této společnosti. Například Oracle má velký objem zakázek, ale jejich značná část je právě od OpenAI. Slok k tomu dodal, že ve hře jsou i otevřené modely z Číny, které mohou mít výrazně nižší ceny. Výhodou amerických technologických firem ale může být neochota zákazníků poskytovat svá data do Číny.

Eisman se následně ptal na „ekonomiku tvaru K“. Tedy na rozdíl v tom, jak si vedou různé části hospodářství, kdy některé z nich zaostávají, ale jiné prosperují. Ekonom v této souvislosti poukázal na rozdíl mezi domácnostmi s nižšími příjmy a domácnostmi nejbohatšími. Ty druhé těží mimo jiné z rostoucího akciového trhu a vyšších sazeb. Mají tak vysoký tok hotovosti ze svých investic, který je třeba v oblasti dluhopisů nejvyšší za dlouhou řadu let. Zde tedy lze jasně rozeznat tvar „K“. To samé platí o inflaci. Ta je nejvyšší u položek, kterým jsou nejvíce vystaveny chudší domácnosti. Podstatná část jejich příjmů totiž jde na nákup energií a potravin.