Sucho v evropských řekách jako nový Hormuz?

Vedle obnovených potíží s průplavností Hormuzské úžiny se po několika letech na scénu vrací další možný zdroj stagflačních tlaků (tentokrát aniž by v tom měl prsty Donald Trump): sucho v evropských řekách. Potíže s nízkým stavem nastávají na Rýnu i Dunaji. Problematická místa na transportních řekách (LSEG)



Důsledkem je menší počet lodí, které dokážou po řekách plout, nebo případně nezbytnost rozložit přepravovaný náklad na (v některých případech až pětkrát) víc lodí. Zboží – suroviny, polotovary, ale taky uhlí a další zdroje energie – tak přichází k odběratelům v menším množství nebo později a za vyšší cenu. A to tradiční scénář pro vznik nákladového šoku ne nepodobného tomu blízkovýchodnímu.

Jaký by mohl být dopad? Na jedné straně platí, že podobně nízké stavy řek zažívá německá ekonomika opakovaně zhruba jednou za 2-3 roky, jak ukazují například dlouhodobá data z Kaubu (městečko na Rýnu, ve kterém se stav Rýna pro účely německého průmyslu tradičně měří, protože v daném místě je Rýn v rámci dolního toku při úbytku vody nejdřív nesplavný). Stav Rýna ve městě Kaub (LSEG) Pozn: Uvedená hodnota je pouze referenční, neznamená skutečnou absolutní hloubku.



Na druhé straně ale citlivost německé a obecněji středoevropské ekonomiky na nízké stavy řek je dnes vyšší: po vpádu ruské armády na Ukrajinu se náš region odklonil od dovozu energií produktovody z Východu a vsadil víc na říční přepravu z přístavů na západě Evropy.

Zatím nejhorší epizodou bylo sucho v roce 2018, které podle některých odhadů snížilo růst tamního HDP o necelou polovinu procentního bodu (což je nejspíš víc, než zatím letos Německu ubralo uzavření Hormuzu). Tehdy ovšem rekordně nízký stav trval dva měsíce. Aktuálně jde zatím jen o pár dní.