České firmy nepoctivě přebírají filipínské specialisty. Škody jdou do desítek miliónů korun

Český zaměstnavatel si přes vládní program Kvalifikovaný zaměstnanec přiveze pracovníka z Filipín. Zaplatí za něj letenku, ubytování, vízové poplatky, odborné a řidičské průkazy a jiné drobnější náklady. U jednoho člověka jde běžně o desítky tisíc korun. V některých případech i o stovky tisíc. Tento pracovník po šesti měsících má právo změnit zaměstnavatele. A na to čekají firmy, které samy do programu nevstoupily, protože podmínky často nesplňují nebo platit nechtějí. Nabídnou symbolicky vyšší mzdu a zaškoleného specialistu si odvedou. První zaměstnavatel, který do něj investoval, nemá nástroj, jak se těmto neetickým praktikám bránit. Je to jeden z důvodů, proč se nedaří naplnit roční kvótu 10 300 pracovníků. Podle společnosti GrapeCare existují řešení, kdy pracovníkům zůstane právo přejít do jiné firmy a zároveň se minimalizuje nepoctivé jednání podniků.

Šest měsíců, a je po investici

Vládní program Kvalifikovaný zaměstnanec (PKZ) má zrychlit nábor pracovníků z přibližně už 12 zemí. Filipíny jsou dnes pro Česko hlavním zdrojem kvalifikované pracovní síly. Pracovník dostává zaměstnaneckou kartu na dva roky, jenže pravidla programu obsahují větu, že po šesti měsících může změnit zaměstnavatele. Právě tato lhůta je jádrem problému.

„Nejméně se to týká nejkvalifikovanějších zaměstnanců, protože ty nejde snadno přeplatit. Nejčastěji se to naopak týká placených pozic, například operátorů výroby. Zpravidla se s problémem potýkají firmy, které nemají program koordinátorů, kteří se starají o spokojenost zaměstnanců. Právě proto jsme v GrapeCare výrazně posílili týmy koordinátorů. Jsou prevencí pro podniky, které poctivě zajistily práci pro Filipínce. A ti neměli zájem přejít jinam kvůli tisícikoruně navíc ke mzdě,“ říká Jana Míčková Sladká, zakladatelka společnosti GrapeCare.

Neeticky přebírají firmy, které na program nedosáhnou, a ty, kterým se nechce platit

Aby firma mohla do programu vstoupit, musí splnit podmínky od bezdlužnosti vůči státu přes minimálně dva roky existence na trhu až po zaměstnávání aspoň šesti zaměstnanců na hlavní pracovní poměr. Část firem na to nedosáhne, protože jsou zadlužené nebo příliš krátko na trhu. „Jiné podmínky splnit dokážou, ale dovoz pracovníků se jim jednoduše nevyplatí, když mohou počkat půl roku a hotového člověka přetáhnout,“ upřesňuje Jana Míčková Sladká.

U filipínských pracovníků je situace specifická i v tom, že povinnost hradit letenku a ubytování ukládá zaměstnavateli přímo filipínská legislativa. U jiných národností tato povinnost není. „Na ty draze dovezené Filipínce čekají firmy, které samy do programu nevstoupily. Buď na něj nedosáhnou, nebo prostě nechtějí platit. Po půl roce si lidi převezmou levně a rychle. Tím pádem se ani nedaří naplnit kvótu, protože poctiví zaměstnavatelé jsou opatrní. A ti, kteří mají špatnou zkušenost, se cítí zneužití,“ upozorňuje Jana Míčková Sladká.

„Nejde přitom jen o nepoctivé české firmy. Nastala i situace, kdy řezníci přešli třeba do Dánska. Nejvíce se problém týká strojírenství a výroby, kde pracuje nejvíce filipínských zaměstnanců. Podle našich odhadů se to týká zhruba 5 procent firem, což se může zdát jako málo, ale bavíme se o stovkách lidí a o obecných obavách firem investovat do dovozu Filipínců,“ doplňuje Jana Míčková Sladká.

Existuje několik řešení

Česko v tom není samo. Stejný problém řeší i Německo u zdravotních sester, které jedna nemocnice nákladně zaškolí a druhá jí je přetáhne. Cestou ven je buď vyjednávání na úrovni Evropské unie o výjimce z pravidla volného pohybu, nebo úprava na straně Filipín podle vzoru Nového Zélandu, který prosadil, aby filipínská státní agentura DMW zanesla dvouletý závazek přímo do oficiálních akreditačních dokumentů pracovníka. Třetí, nejrychleji proveditelnou variantou je finanční vyrovnání mezi novým a původním zaměstnavatelem, obdoba přestupní částky ve sportu.

„Nejde o to lidi nuceně držet, to nám princip volného pohybu v EU neumožní. Řešením je férové vyrovnání mezi novým a původním zaměstnavatelem, podobně jako přestup ve fotbale. Bavíme se o minimálně sto tisících korunách, reálné náklady jsou ale mnohem vyšší. Pracovník by zároveň o nic nepřišel,“ navrhuje Jana Míčková Sladká.

Klíčová je práce se spokojeností Filipínců

Že odchodům lze předcházet, ukazuje praxe. GrapeCare drží díky síti koordinátorů přímo ve firmách 90% loajalitu na celé dva roky. Vzdělává firmy v práci s filipínskou komunitou, pomáhá nastavovat procesy a budovat důvěru. Riziko ztráty pracovníků se proto u jejích klientů projevuje jen okrajově. Smyslem otevření tématu není šířit obavy, ale upozornit na chybějící ochranu prvního zaměstnavatele dřív, než problém naroste.

„My sami díky koordinátorům ve firmách udržíme přibližně 90% retenci na dva roky, ale zaznamenali jsme případy s přebíráním, což u firem vyvolává obavy investovat do dovozu Filipínců. Celkově to poškozuje celá odvětví a v konečném důsledku i české hospodářství. Není tu žádná ochrana toho, kdo do lidí investoval jako první, a to by měl stát řešit,“ uzavírá Jana Míčková Sladká.

Okomentovat na Facebooku