České zpoždění v obnovitelných zdrojích

Eurostat zveřejnil údaje ohledně podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ze všech zdrojů (výroba plus čistý dovoz) v jednotlivých zemích EU. Česko (v roce 2025 cca 19 %) je zřetelně pod průměrem EU (26 %), a tato odchylka se v posledních letech navíc postupně zvětšovala. Ale některé jiné země jsou na tom ještě hůř – třeba Polsko (které nás ovšem už skoro dohnalo, ) nebo Slovensko (16 %). Šampióny bychom si asi tipli: Švédsko, Finsko Dánsko (65 %, 53 %, 48 %), hned za hranicemi EU Norsko (82 %). Aby to ale nevypadalo tak, že Západ je jednoznačně čistý a Východ je skrz naskrz špinavý: velmi vysokou hodnotu hlásí Lotyšsko (46 %) a nejhorší z celé EU je Belgie (15 %).



Uvedená statistika se ovšem týká jen obnovitelných zdrojů. Ty mají dvě výhody: (1) neprodukují emise skleníkových plynů (pokud nezapočteme výrobu a likvidaci příslušných technologických zařízení) a (2) jejich zdroje se nemusejí odnikud dovážet (pokud nezapočteme dovoz příslušných technologických zařízení). Česko – a taky třeba zmíněná Belgie – sází hodně na jádro, které má jen výhodu ad 1.



Což není úplně příjemné, protože nezanedbatelná část (skoro 16 %) dovozů uranu do EU ještě v roce 2024 pocházela z Ruska.



V dlouhodobějším horizontu by ale závislost jaderných elektráren na dovozech z nepřátelských režimů neměla být velkým problémem, protože naleziště uranu se nacházejí na všech pěti kontinentech, z toho 44 % ve „slušných“ zemích OECD, a navíc se dá uran snadno dlouhodobě skladovat, takže není problém si vytvořit strategické zásoby na řadu let.

K tématu jaderné energie a závislosti na ne úplně přátelských režimech se vážou ještě dvě zprávy

Michal Skořepa