Kyjev bude za peníze z obří půjčky EU nakupovat i čínské zboží. Jde smutnou výpověď o stavu průmyslu EU, neboť kvůli jeho nepružnosti musí Brusel formálně posvětit stav, kdy Peking zásobuje obě strany rusko-ukrajinské války

Ukrajina bude podle dnešní zprávy Financial Times z nové 90miliardové půjčky EU nakupovat také čínské součásti pro výrobu dronů. Brusel tak fakticky přiznává, že Evropa ani po více než čtyřech letech války nedokáže v potřebném množství, za přijatelnou cenu a v požadovaných termínech vyrábět některé zcela klíčové komponenty moderní války.

Nejde přitom o sofistikované stíhačky, rakety nebo radary. Řeč je o elektromotorech, bateriích, permanentních magnetech, kamerových modulech, řídicí elektronice či optických vláknech. Právě u těchto relativně standardizovaných součástek se ukazuje, že Evropská unie postrádá výrobní ekosystém, který si Čína budovala dvě desetiletí.

Brusel tak formálně posvěcuje stav, kdy čínský průmysl zásobuje komponenty obě strany rusko-ukrajinské války. Rozdíl je v tom, že zatímco Rusko čínské dodávky využívá dlouhodobě a systematicky, nově bude možné část ukrajinských nákupů čínských dílů financovat přímo z evropského obranného úvěru. To je mimořádně výmluvný paradox evropské průmyslové politiky.

Jde o smutnou vizitku stavu evropského průmyslu. Kontinent, který hovoří o strategické autonomii a geopolitické síle, není schopen dostatečně rychle rozšířit výrobu ani v segmentu relativně levných součástek spotřební elektroniky, jež se staly jednou z rozhodujících zbraní současné války. Evropská komise tak musí udělit výjimku z vlastních pravidel, protože evropské kapacity jednoduše nestačí.

Na této situaci se podepsala řada faktorů. Evropský průmysl dlouhodobě zatěžují vysoké ceny energií, drahý kapitál, složité povolovací procesy i přeregulovanost. Zároveň Evropa po desetiletí přesouvala část standardizované výroby do Asie a soustředila se na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Tento model fungoval v době míru. V době války se však ukazuje jako strategická slabina.

Symbolickým příběhem je bankrot švédského Northvoltu, který měl být výkladní skříní Green Dealu EU a představovat evropskou odpověď na čínskou dominanci ve výrobě baterií. Místo aby pečetil evropské technologické soběstačnosti, se stal důkazem, jak obtížné je bez kompletního dodavatelského řetězce konkurovat asijskému průmyslovému ekosystému.

Evropská unie tak dnes čelí nepříjemné realitě. Chce snižovat strategickou závislost na Číně, ale současně přiznává, že bez čínských komponent zatím nedokáže zajistit ani výrobu prostředků, které jsou pro obranu Ukrajiny naprosto zásadní. Pokud Evropa nedokáže pružně reagovat ani v podmínkách největšího ozbrojeného konfliktu na kontinentu od druhé světové války, je to varování daleko přesahující samotnou oblast obrany.

Česko se uvedené půjčce v rozsahu 90 miliard eur finančně nepodílí. Neručí za část jistiny odpovídající jeho podílu na financování rozpočtu EU. Pokud by Ukrajina úvěr v budoucnu nesplatila a bylo nutné aktivovat rozpočtovou záruku – což vzhledem k nejistotě ohledně budoucích ruských reparací lze považovat za poměrně pravděpodobný scénář –, náklady podle dohodnutého mechanismu neponesou Česká republika, Slovensko ani Maďarsko, které si na konci loňského roku vyjednaly z tohoto systému výjimku.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank