Konec excelovských tabulek a nejednotné evidence. Nová digitální řešení v oblasti dopravní infrastruktury šetří čas, peníze i nervy

Ještě před několika lety se správa silnic a mostů opírala hlavně o papírové mapy, složité excelové tabulky a nejednotné evidence. V praxi to znamenalo zdlouhavé dohledávání informací, vyšší náklady a často i chaos v plánování oprav. To se však rychle mění. Postupně přicházejí nová digitální řešení, která zajišťují jednotnou evidenci dopravní infrastruktury a umožňují správcům komunikací efektivně plánovat i řídit údržbu.

Od statického pasportu k digitálnímu dvojčeti

„Základem digitalizace je dnes jednotná evidence dopravní infrastruktury. Samotný digitální pasport ale představuje spíše statický pohled na majetek. Dalším krokem je digitální dvojče dopravní infrastruktury postavené na platformě ViiDA, které propojuje nejen data o jednotlivých objektech, ale také procesy, workflow a správu údržby v reálném čase,“ říká Robert Knap ze společnosti VARS.

Digitální dvojče jako živý organismus

Zatímco v minulosti byla evidence majetku založená na mapách bez vzájemných vazeb a na tabulkách v Excelu, moderní informační systémy vytvářejí jednotné a sdílené prostředí objektové evidence. Každý prvek dopravní infrastruktury, od úseku silnice přes most až po dopravní značení, má v systému svůj digitální otisk, který je propojen s reálnými daty o jeho stavu, údržbě a plánovaných zásazích. Tím se v praxi uplatňuje princip známý z BIM modelování, informace o infrastruktuře nejsou využívány pouze při návrhu a výstavbě, ale i v následném provozu a údržbě.

Platforma ViiDA navíc neřeší pouze vlastnosti jednotlivých objektů, ale také metody, tedy workflow a procesy spojené se správou infrastruktury. Digitální dvojče tak propojuje technická data, plánování údržby i jednotlivé procesy správy komunikací do jednoho funkčního celku.

Digitální dvojče navíc nežije jen z jednorázového zaměření geodetem. Klíčem k jeho přínosu je průběžné naplňování a aktualizace prostřednictvím digitálních procesů, které se stávají přirozenou součástí práce správců komunikací. Data tak nezastarávají, ale zůstávají živá, aktuální a využitelná pro každodenní rozhodování.

Proč digitální dvojče dává smysl

Výhody digitalizace jsou zřejmé na první pohled. Správci komunikací mají k dispozici přesné a jednotné podklady, které jim usnadňují rozhodování o opravách i plánování investic. Zatímco dříve museli složitě dohledávat staré záznamy, nyní mají všechny informace okamžitě k dispozici a mohou pružně reagovat i na havarijní situace. Digitální evidence navíc umožňuje plánovat dlouhodobou údržbu s větší jistotou, optimalizovat finanční prostředky a předcházet zbytečným výdajům.

Velkým přínosem je také možnost propojit systém hospodaření s vozovkou (SHV) a centrální evidenci vad (CEV) do jednoho prostředí. Díky tomu lze nejen sledovat aktuální stav komunikací, ale i předvídat, kde a kdy budou opravy potřeba. To v konečném důsledku znamená méně uzavírek, vyšší efektivitu a menší dopad na dopravu a řidiče.

Praktické dopady na města i obce

Pro obce a kraje, které často hospodaří s omezenými rozpočty, je digitalizace zásadním pomocníkem. Umožňuje jim přesně vědět, jaký majetek vlastní, v jakém je stavu a kolik bude stát jeho údržba. Města tak mohou lépe plánovat rozpočet a občanům nabídnout transparentnější správu veřejného majetku.

„Digitální dvojče poskytuje správcům kompletní přehled o historii stavu i údržby každého jednotlivého objektu, a to od první evidence až po aktuální záznamy o opravách. Díky tomu je možné plánovat zásahy efektivně a s předstihem. Podobně jako u automobilu, který se neudržuje až ve chvíli, kdy se porouchá, ale pravidelně podle servisních intervalů a reálného opotřebení,“ říká Robert Knap z VARS a dodává: „Systém navíc dokáže predikovat, kdy se konkrétní prvek infrastruktury začne zhoršovat, takže správce může zasáhnout včas. Například opravit vozovku ještě v okamžiku, kdy je oprava rychlá a levná, nikoli až tehdy, kdy je poškození rozsáhlé a náklady výrazně vyšší. Je také na zamyšlení, zda některé související technické normy nejsou v dnešní době příliš přísné a zda by moderní diagnostika a detailní data nemohly přinést efektivnější přístup ke správě infrastruktury.“