S růstem šancí Le Penové na prezidentský úřad dále zesílí snaha znemožnit jí, aby se podílela na výběru nové hlavy ECB

Marine Le Penová upevňuje vedení v souboji o Elysejský palác. Verdikt odvolacího soudu, který jí umožnil kandidovat, ale zároveň jí uložil rok domácího vězení s elektronickým náramkem, jí zatím politicky neuškodil. V prvním průzkumu uskutečněném po rozsudku získává podle sestavy soupeřů 34 až 35,5 procenta hlasů, zhruba o tři body více než v březnu. Část růstu lze vysvětlit tím, že soud ukončil nejistotu, zda vůbec bude kandidovat. Voliči Národního sdružení se mohou znovu semknout přímo za ní, nikoli za Jordanem Bardellou. Elektronický „obojek“ navíc může u části veřejnosti posílit obraz Le Penové jako oběti systému a politické mučednice. Le Penová se ovšem odvolává k nejvyššímu soudu, takže výkon trestu je zatím pozastaven.

Její rostoucí šance současně zvyšují pravděpodobnost předčasného odchodu Christine Lagardeové z čela Evropské centrální banky. Řádný mandát jí končí až 31. října 2027, tedy několik měsíců po francouzských prezidentských volbách. Pokud by Le Penová zvítězila, Francii by při vyjednávání o novém šéfovi ECB zastupovala právě ona. Lagardeová by navíc mohla mít připravené důstojné další působiště. Světové ekonomické fórum ji už delší dobu považuje za hlavní kandidátku na své budoucí vedení a podle Financial Times nyní jeho správní rada čeká, zda nabídku přijme. Přechod do Davosu ale zatím potvrzený není.

Obavy z vlivu Le Penové nejsou dány tím, že by mohla šéfa ECB vybrat sama. Rozhodují lídři eurozóny kvalifikovanou většinou. Francie je však její druhou největší ekonomikou a bez podpory Paříže a Berlína se taková personální dohoda v praxi prosazuje jen těžko.

Le Penová sice už neusiluje o odchod Francie z eura, dlouhodobě však zpochybňuje část evropské ekonomické ortodoxie, odmítá některé rozpočtové reformy a prosazuje nákladnější sociální sliby. V době, kdy francouzský dluh dosahuje zhruba 3,5 bilionu eur, by investoři mohli mít obavu, že bude chtít v ECB člověka vstřícnějšího k nízkým sazbám a nákupům státních dluhopisů. Který by Francii umožnil další masivní zadlužování, svým způsobem na účet ostatních zemí eurozóny v čele s Německem.

Čím výše tedy Le Penová v průzkumech stoupá, tím silnější je motivace Lagardeové odejít dostatečně brzy, aby byl její nástupce dohodnut ještě za Emmanuela Macrona a německého kancléře Friedricha Merze. Nejde zatím o potvrzený plán, ale politická a časová logika takového kroku je stále zřetelnější.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na Facebooku