Bylo by nebezpečné vědět, proč centrální banky jednají tak, jak jednají?

Nový předseda americké centrální banky Kevin Warsh chce v některých ohledech změnit její fungování, hovoří mimo jiné o menší potřebě a nutnosti komunikovat směrem ven. Bývalý guvernér Bank of England Mervyn King nyní poskytl rozhovor Christopherovi Jeffreymu, ve kterém se mimo jiné věnuje právě tomu, jak se historicky vyvíjel pohled na komunikaci centrálních bank s veřejností. Panovala přitom doba, kdy se centrální banka řídila principem „být co nejvíce záhadná“.

King poukázal na to, že kdysi bylo hluboce zakořeněnou tradicí chovat se úplně opačně než transparentně. V Bank of England se ve 30. letech 20. století například konalo dnes už slavné zasedání. Tehdejší zástupce guvernéra na otázku, zda banka zvažovala zveřejnění zprávy o některé ze svých aktivit, odpověděl „Zvažoval jsem to, ale ne dostatečně dlouho na to, abych dospěl k nějakému závěru.“ K tomu pak dodal: „Bylo by velmi nebezpečné uvádět důvody pro naše jednání.“

Další příklad úplně jiného smýšlení se týká amerického Fedu: Ten ještě před 40 lety „nikdy nezveřejnil prohlášení o úrokové sazbě, kterou stanovoval. Účastníci trhu museli jít na trh a odvodit si sami pro sebe úrokovou sazbu, kterou Fed stanovoval.“ King také vyprávěl, že si pamatuje první rok, kdy nastoupil na plný úvazek do Bank of England. V roce 1991 přijel do Londýna Paul Volcker a King se jej ptal na radu pro nového centrálního bankéře. Volcker tehdy řekl: „Jedno slovo, Mervyne: Mystičnost.“

King ale podle svých slov dospěl k názoru, že je třeba jít opačným směrem. V roce 1992, kdy byla Británie nucena opustit tehdejší mechanismus směnných kurzů, musela BoE vytvořit nový rámec pro měnovou politiku. Británie nebyla první, kdo zavedl cílování inflace. Následovala v tom Nový Zéland a Kanadu. Podle Kinga ale byla první velkou bankou, která prosazovala vysvětlování své politiky.

King se také věnoval tomu, jak by centrální banka měla jednat během různých krizí. Kladl důraz na přípravu a prevenci s tím, že navrhl systém, kde banky předem umístí kolaterál u banky centrální. Ta pak v případě potřeby poskytne krátkodobé financování odpovídající jen výši tohoto kolaterálu a také jeho kvalitě. Podle Kinga by v takovém systému zmizely tzv. runy na banku, tedy hromadné výběry vkladů.

Bank of England i americký Fed se podle Kinga už s podobnými kolaterály pokoušely pracovat. „Myslím, že regulace bude dál kráčet tímto směrem. Neočekávám, že by nějaká centrální banka náhle prohlásila, že prozřela a chtěla by nově fungovat v systému plného krytí kolaterálem. Banky budou používat svůj vlastní jazyk. Ale dělají v tomto směru pokroky a Bank of England zašla dál než kdokoli jiný.“

King se v rozhovoru také věnuje tomu, že nápor na britskou banku Northern Rock v září 2007 fungoval pro následnou finanční krizi v podstatě jako kanárek v uhelném dole. Tedy jako indikátor toho, že v systému jsou hlubší problémy. Ekonom také připomněl, že kvantitativní uvolňování, které začalo v roce 2008 jako „nouzové opatření“, v té době nebylo považováno za něco, co bude trvat déle než pár let.