Červnová inflace potěšila, ale důvod ke změně kurzu měnové politiky nedává (Ozvěny trhu)

Červnová inflace na první pohled působí potěšujícím dojmem. Meziročně zpomalila na 1,5 %, tedy znatelně pod cílovaná dvě procenta. Oproti květnovým 2,1 % jde o výrazný posun. Meziměsíčně ceny dokonce klesly o 0,3 %, zejména vlivem levnějších pohonných hmot. Takto nízké číslo jsme přitom na trhu ještě před několika týdny nečekali.

Interpretace je ale méně přímočará, než se nabízí. Finanční trh sice na nižší číslo reagoval bezprostředním poklesem tržních sazeb zhruba o pět bazických bodů, zároveň však v cenách stále drží možnost jejich dalšího zvýšení do konce roku. Jinými slovy – jednorázově příznivé číslo samo o sobě příběh nemění. Spíše ukazuje, jak citlivý je současný inflační vývoj na externí faktory.

Hlavní důvod poklesu inflace je totiž zřejmý při pohledu na strukturu inflace. Ten je z velké části dán vývojem cen ropy, respektive uklidněním situace na Blízkém východě a s tím souvisejícím zlevněním pohonných hmot. Roli sehrály i klesající ceny potravin. Pomohly i administrativní zásahy, jako stropování cen či snížení spotřebních daní. Jde o faktory, na které měnová politika nemá přímý vliv a které mohou mít navíc pouze dočasný charakter. Pokud by se situace na komoditních trzích znovu vyostřila, efekt se může rychle otočit.

Pro centrální banku je proto podstatnější jádrová inflace, tedy cenový vývoj očištěný o volatilní položky. Ten odráží domácí poptávku – a ta zůstává překvapivě odolná. Maloobchod, služby i průmysl zatím ukazují, že ekonomika ropný šok vstřebává bez výraznějších ztrát. Silná zůstává mzdová dynamika a letošní rok se vyznačuje i vysokou úvěrovou aktivitou napříč segmenty. Z pohledu inflace je přitom klíčové, že relativně svižně rostou zejména spotřebitelské úvěry, což signalizuje trvající ochotu domácností utrácet.

Z tohoto úhlu pohledu se červnové rozhodnutí ČNB o zvýšení sazeb nejeví jako chyba. Naopak, mírně restriktivní nastavení měnové politiky – tedy sazby nad neutrální úrovní v kombinaci se silnější korunou – odpovídá stále relativně silným domácím fundamentům. Centrální banka tím zároveň vytváří pojistku pro případ, že by se inflační tlaky v jádrové složce ukázaly jako trvalejší.

Červnová inflace tak sice uklidňuje, ale konec inflačního příběhu rozhodně neindikuje. Spíše potvrzuje, že pro další kroky měnové politiky bude rozhodující další vývoj jádrové inflace a domácí poptávky. V Komerční bance nyní další růst sazeb ČNB nečekáme, zároveň však nevidíme prostor ani pro jejich rychlé snižování. Měnová politika tak zůstane zřejmě delší dobu vyčkávací.