Český průmysl v květnu roste, byť analytici čekali ještě lepší čísla. Průmysl sice vyrábí více, ale zaměstnává méně lidí

Květnová čísla z tuzemského průmyslu spíše zklamala. Průmyslová výroba meziročně sice reálně vzrostla o dvě procenta, což je po dubnovém růstu o 1,5 procenta další doklad postupného oživení, avšak i tak zaostala za očekáváním analytiků. Navíc, meziměsíčně produkce o 0,4 procenta klesla. Nelze tedy hovořit o přesvědčivě pozitivním výsledku. 

Výroba se ovšem meziročně zvýšila ve většině průmyslových odvětví. Nejvýrazněji k ní přispěla výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení. To je příznivé, protože nejde pouze o tradiční průmyslovou základnu, ale také o obor s vyšší přidanou hodnotou. Růst dále podpořila výroba motorových vozidel, kovozpracující a chemický průmysl. Právě automobilový sektor zůstává pro Česko klíčový: pokud se daří jemu, táhne s sebou široký okruh subdodavatelů, od kovovýroby přes plasty až po logistiku.

Ještě příznivější než samotná produkce je vývoj nových zakázek. Ty v květnu meziročně vzrostly o čtyři procenta. Zakázky ze zahraničí se zvýšily dokonce o 5,2 procenta, zatímco tuzemské zakázky přidaly jen 1,7 procenta. To ukazuje, že český průmysl se nyní více opřel o zahraniční poptávku než o domácí trh. Z hlediska krátkodobého výhledu je to dobrá zpráva, protože zakázky jsou předstihovým ukazatelem budoucí výroby. Zároveň je to ale i připomínka staré zranitelnosti české ekonomiky: jakmile se zadrhne poptávka v zahraničí, zejména v Německu, dopad na české podniky bývá citelný.

Německý faktor zůstává zásadní. Podle údajů Eurostatu za duben klesl německý průmysl meziročně o 1,2 procenta, zatímco český výkon byl tedy vyšší o 1,5 procenta. Česko tedy momentálně vypadá lépe než jeho hlavní průmyslový partner. To je povzbudivé, ale nelze z toho vyvozovat, že by se český průmysl od Německa skutečně odpoutal. Tuzemské podniky jsou nadále hluboce zapojené do německých výrobních řetězců. Pokud by slabost německé ekonomiky trvala delší dobu, český průmysl ji dříve či později pocítí.

Varovným signálem je také zaměstnanost. Průměrný evidenční počet zaměstnanců v průmyslu se v květnu meziročně snížil o 1,1 procenta. Průmysl tak sice vyrábí více, ale zaměstnává méně lidí. To může znamenat růst produktivity, automatizaci a tlak na efektivitu. Zároveň to ale ukazuje, že firmy zůstávají obezřetné a nepouštějí se do masivního náboru. Nevěří zatím natolik silnému a trvalému oživení, aby výrazně rozšiřovaly kapacity. České podniky se spíše snaží vyrábět více se stejným či nižším počtem lidí.

Celkově květnová data zapadají do obrazu ekonomiky, jejíž průmysl už není v tak utlumeném stavu jako v předchozích letech, ale jeho růst stojí na křehkých základech. Pomáhá mu nižší srovnávací základna, oživení vybraných odvětví a stále slušná zahraniční poptávka po některých českých výrobcích. Naopak ho brzdí slabší domácí poptávka, nejistota v Německu a pokračující strukturální tlak na energeticky náročná odvětví.

Pro celý letošní rok z toho plyne mírně optimistický závěr. Průmysl by měl být jedním z pilířů růstu české ekonomiky, ale ne pilířem bez trhlin. Pokud se udrží růst zakázek a nezhorší se situace v eurozóně, může průmysl v dalších měsících přispívat k růstu HDP výrazněji než loni. Celkově by letos mohl přidat dvě procenta. Pokud se však opět zhorší německá poptávka nebo podniky narazí na vyšší náklady energií, bude výsledné číslo horší, byť ne záporné. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank