Dánsko povoluje svoji vazbu na euro. Trh si klade otázku, zda svoji měnu nechce i po vzoru Česka více užívat jako podporu exportní konkurenceschopnosti

Dánská koruna nyní připomíná, že vlastní měna není jen symbol na bankovkách, ale také pojistka. Dánsko je sice už čtvrt století jednou nohou v euru, neboť korunu drží v režimu ERM II velmi těsně poblíž centrální parity 7,46038 koruny za euro. Formálně euro nemá, prakticky však jeho měnovou politiku ve velké míře dováží. Právě proto je nynější slabost dánské koruny vůči euru – nejvýraznější v celé historii (viz graf Bloombergu níže) – zajímavá. Nejde o měnovou krizi, nýbrž o možné přenastavení toho, jak těsné má být dánské vodítko k euru.

Paradoxně se tak děje v době, kdy se Dánsko fundamentálně nepropadá, ale naopak vůči eurozóně sílí. Evropská komise pro letošek čeká dánský růst HDP 1,9 procenta a pro příští rok 1,8 procenta. Eurozóna má podle projekcí Evropské centrální banky (ECB) letos růst jen 0,8 procenta a příští rok 1,2 procenta. Ještě výmluvnější je srovnání veřejných financí. Dánsko má mít letos rozpočtový přebytek 0,9 procenta HDP, příští rok 0,5 procenta HDP a veřejný dluh má klesat z 27 procent HDP letos na 26,2 procenta příští rok. Eurozóna vykáže podle ECB naopak letos hospodařit se schodkem 3,6 procenta HDP, příští rok se schodkem 3,7 procenta HDP a její dluh má stoupat k 89,4 procenta HDP v roce 2027 a 90 procentům HDP v roce 2028.

Také vnější pozice hovoří výrazně ve prospěch Dánska. Dánský přebytek běžného účtu má letos přesahovat jedenáct procent HDP, zatímco eurozóna se pohybuje jen kolem jednoho až dvou procent HDP. Dánsko tak není slabým článkem, který by trh trestal. Je spíše silnou ekonomikou, která si může dovolit určitou měnovou pružnost, protože za ní stojí přebytky, nízký dluh, zdravé veřejné finance a silný exportní sektor, zejména farmaceutický a námořní.

V tomto světle slabší dánská koruna neznamená rozpad vazby na euro. Znamená spíše, že dánská centrální banka může tolerovat o něco slabší kurz, než by dříve připustila. Sama v červnu zasáhla jen velmi mírně: prodala devizy kvůli intervenci za 0,7 miliardy dánských korun, zatímco její devizové rezervy činily 699,3 miliardy korun. To je spíše symbolická údržba režimu než obrana napadené pevnosti. Trh si proto klade otázku, zda Nationalbanken – dánská centrální banka – neposouvá své neformální toleranční pásmo a zda se Dánsko nepokouší o jemnější verzi toho, co Česko zná dlouhodobě: využívat vlastní měnu jako tlumič šoků i jako podporu exportní konkurenceschopnosti.

Česká zkušenost je v tomto směru poučná. Česko díky koruně nemusí automaticky dovážet měnové podmínky eurozóny. V dobách slabší poptávky může slabší koruna pomoci vývozcům, zlevnit jejich produkci v eurech a udržet průmyslu část cenové konkurenceschopnosti. ČNB to nejviditelněji využila v letech 2013 až 2017, kdy kurz koruny použila jako nástroj uvolnění měnových podmínek. Dánsko samozřejmě není Česko: jeho kurzový režim je mnohem svázanější, cílem není volně plovoucí měna a politika je nadále postavena na stabilitě vůči euru. Přesto je zde společný motiv. Vlastní měna dává státu alespoň určitou možnost reagovat na rozdíl mezi domácí ekonomikou a pochřadlou a vysoce zadluženou eurozónou.

A právě tento rozdíl se dnes v Dánsku zvětšuje. Eurozóna řeší pomalý růst, vysoké zadlužení, přetrvávající fiskální deficity a oslabenou konkurenceschopnost části průmyslu. Dánsko má nižší inflaci, nižší dluh, rozpočtové přebytky a mimořádně silnou platební bilanci. Kdyby mělo euro, nemohlo by využít ani minimální kurzovou pružnost. S korunou ji využít může, byť jen v mezích pevného režimu ERM II.

Nynější vývoj je signálem, že i země velmi úzce připoutaná k euru může zjišťovat, že absolutní kurzová strnulost nemusí být optimální, pokud se její ekonomika od eurozóny stále více odlišuje. Silná země si někdy může dovolit slabší měnu. A slabší měna nemusí být známkou slabosti; může být nástrojem, jak udržet část konkurenční výhody, kterou by členství v eurozóně zcela odstranilo.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank