Vláda chce zmrazit cenu dálničních známek aneb další populistická past na stole

Komentář

Vláda Andreje Babiše na svém pondělním zasedání schválila krok, který na první pohled vypadá jako vstřícné gesto vůči řidičům: zrušení automatické valorizace cen dálničních známek a jejich návrat k pevným sazbám, fakticky tedy jejich zmrazení. Tento krok je však v jádru nelogický a představuje nebezpečný populistický manévr, jehož následky pocítíme až v budoucnu.

Hra s čísly: 70% skok jako falešný strašák

Ministr dopravy Ivan Bednárik argumentuje „skokovým“ zdražením ročního kupónu o 1 070 Kč od roku 2023, což představuje nárůst o více než 70 %. Tato interpretace však záměrně zamlčuje historický kontext. Cena roční známky byla v České republice po dobu dvanácti let (2012–2023) zabetonována na úrovni 1 500 Kč.

Během této dekády přitom kumulovaná inflace dosáhla desítek procent a dálniční síť se neustále rozrůstala. Stagnace ceny byla tehdy udržována z politických důvodů, což vedlo k tomu, že reálná hodnota příjmu pro údržbu silnic drasticky klesala. Současný systém valorizace, který chce nyní Babišův kabinet zrušit, měl za cíl právě toto napravit a navázat cenu na objektivní ekonomické parametry: vývoj inflace a délku nově zprovozněných dálničních úseků.

Logika vs. populismus

Současný stav, kdy se cena upravuje automaticky, je férový k daňovým poplatníkům i uživatelům. Pokud se síť rozšiřuje a náklady na údržbu vlivem inflace rostou, je logické, že se na těchto nákladech podílejí ti, kteří infrastrukturu využívají. Vláda se však rozhodla tento mechanismus „zaříznout“ s odkazem na kupní sílu obyvatel a srovnání s Rakouskem.

Zatímco premiér Babiš se nyní stylizuje do role toho, kdo „netahá lidem peníze z kapsy“ a plní programový slib o zmrazení cen, ve skutečnosti pouze připravuje půdu pro budoucí krizi. Zastropování cen na úrovni 2 570 Kč za roční známku znamená, že se nůžky mezi příjmy Státního fondu dopravní infrastruktury a reálnými náklady na výstavbu/údržbu budou opět rozevírat. O dalším tlaku na deficit státního rozpočtu nemluvě.

Účet, který zaplatí ti příští

Důsledek je předvídatelný: až se rozpočty na silnice vyčerpají, budoucí vláda (které se již Babišova současná politika nebude týkat) bude nucena přistoupit k dalšímu bolestivému a skokovému zdražení. Babišova vláda to vlastně i nezakrytě přiznala, když mj. uvedla: „Pokud jakákoli další vláda usoudí, že je nutné dálniční známky opět zdražit, bude možné o potřebnosti tohoto kroku vést během přípravy příslušné novely zákona odbornou i politickou diskusi“. Současný kabinet si tak pouze kupuje politické body za cenu budoucí nestability. Zmiňovaná argumentace „předvídatelností“ pro uživatele je v tomto kontextu pouze eufemismem pro odkládání nutných rozhodnutí.

Světlý bod: Rozumná změna u jednodenní známky

Abychom nebyli pouze kritičtí, v legislativním procesu se nachází i jeden skutečně proklientský krok. Jde o úpravu jednodenní dálniční známky, která by nově neměla platit pouze v konkrétní kalendářní den, ale 24 hodin od okamžiku nákupu či aktivace. To je logický posun, který konečně narovnává znevýhodnění řidičů kupujících známku například ve večerních hodinách.

Zbytek novely je však především politickým produktem. Zrušení valorizace není ekonomicky obhajitelným krokem, ale sázkou na krátkou paměť voličů, kteří mají zapomenout na léta stagnace a vidět pouze „hodného“ premiéra, který zastavil růst cen. Skutečná cena za toto rozhodnutí se ale na účtech řidičů dříve či později stejně objeví.

Ceny dálničních známek v ČR a v okolních zemích naleznete přehledně na kurzy.cz zde.

Jiří Zendulka
V oblasti financí se pohybuje od dob kupónové privatizace, tedy přes 30 let. Pracoval na různých pozicích u obchodníků s cennými papíry, aby u nich následně zakotvil především jako analytik. Dlouhodobě své názory prezentuje ve sdělovacích prostředcích. Vyznavač tradičních hodnot kapitalismu, resp. naopak kritik většiny nestandardních zásahů do ekonomik ze strany vlád a centrálních bank.