Nízká inflace není náhoda, Česku pomáhají zásahy vlády, silná koruna i ČNB. Hypotéky však ČNB Čechům nezdražuje, to mnohem spíše Trump

Květnová data Eurostatu přinesla pozoruhodný výsledek. Česká republika vykázala druhou nejnižší inflaci v celé Evropské unii. V době, kdy řada evropských zemí stále zápasí s citelným růstem cen, jde o výsledek, který si zaslouží bližší vysvětlení.

Za nízkou českou inflací stojí tři hlavní faktory. Prvním je letošní převzetí financování podpory obnovitelných zdrojů státem, částečně pak i další vládní zásah v podobě stropování cen pohonných hmot a snížení spotřební daně z nafty. Druhým faktorem je zachování vlastní měny a vlastní měnové politiky. Třetím je relativně silná koruna, která zlevňuje dovoz.

Nejviditelnější je efekt v energetice. Zatímco v eurozóně energie v květnu meziročně zdražovaly zhruba o jedenáct procent, v Česku cena elektřiny klesala přibližně o dvanáct procent. Rozdíl přes dvacet procentních bodů je mimořádný. Právě tento vývoj výrazně přispěl k tomu, že česká inflace patří mezi nejnižší v Evropě. Podle České národní banky letos převzetí financování podpory obnovitelných zdrojů státem snižuje inflaci o 0,4 procentního bodu. Bez tohoto kroku by Česko druhou nejnižší inflaci v EU nemělo.

Přitom jde o opatření, které zvyšuje tlak na státní rozpočet. Totéž platí pro zásah v podobě stropování cen pohonných hmot a snížení spotřební daně z nafty. Tato opatření podle odhadu snížila tuzemskou inflaci v květnu o dalších zhruba 0,15 procentního bodu. Nebýt zásahů v oblasti cen elektřiny a pohonných hmot, květnová inflace by nečinila 2,1 procenta, ale přibližně 2,7 procenta.

Část komentátorů přitom předpovídala, že se vládní zásahy, zejména ten v oblasti elektřiny, nakonec projeví vyšší inflací. Nic takového se nestalo. Naopak. Aktuální data ukazují, že vyšší deficit automaticky neznamená vyšší růst cen.

To ostatně nepřekvapí ty, kdo sledují ekonomický výzkum. Již před lety upozornila rozsáhlá studie Mezinárodního měnového fondu, že ve vyspělých ekonomikách není vazba mezi rozpočtovými deficity a inflací nijak zvlášť silná. Klíčovou roli totiž hraje měnová politika.

A právě zde se dostáváme k druhému důvodu českého úspěchu. Česká národní banka zůstává samostatnou institucí, která může reagovat na specifické potřeby české ekonomiky. Pokud vláda utrácí více a vytváří dodatečné inflační tlaky, může centrální banka odpovědět vyššími úrokovými sazbami. Důležité přitom není jen samotné zvýšení sazeb, ale také důvěra veřejnosti, že banka je připravena zasáhnout.

Čtvrteční rozhodnutí ČNB tuto důvěru posílilo. Bankovní rada ukázala, že je připravena držet inflaci pod kontrolou i za cenu nepopulárních kroků a navzdory politickému tlaku. Právě proto se zvýšené vládní výdaje nemusí automaticky proměnit ve vyšší inflaci.

Tento mechanismus by ovšem fungoval podstatně hůře, kdyby Česko používalo euro. Česká ekonomika by se v takovém případě musela řídit měnovou politikou Evropské centrální banky. Ta nyní nastavuje základní sazbu na úrovni 2,25 procenta, zatímco česká repo sazba činí 3,75 procenta.

Rozdíl jednoho a půl procentního bodu není kosmetický. Znamená, že měnové podmínky eurozóny jsou dnes výrazně uvolněnější než ty české. Jinými slovy, pokud by Česko přijalo euro, čelilo by nyní pravděpodobně vyšším inflačním tlakům.

Třetím pilířem nízké inflace je koruna samotná. Důvěryhodná měnová politika přispívá k její relativní síle, což zlevňuje dovoz. Levněji se tak do Česka dostávají nejen některé potraviny, ale také hnojiva, krmiva, obaly, zemědělské vstupy či část energetických komodit. Není proto náhoda, že zatímco v eurozóně potraviny v květnu stále přispívaly k inflaci, v Česku meziročně zlevňovaly.

Aktuální inflační statistika tedy není výsledkem jediné okolnosti. Je kombinací rozpočtového opatření v energetice, zásahu do cen pohonných hmot, samostatné a důvěryhodné měnové politiky a výhod silnější koruny. Právě tato kombinace dnes Česku pomáhá držet růst cen na jedné z nejnižších úrovní v celé Evropské unii.

Často zaznívá námitka, že ČNB zvýšením úrokových sazeb zdraží hypotéky, a že tím tedy jde proti vládě, která je chce mít naopak levnější. Jenže tak jednoduché to není. Jak je patrné z grafu Bloombergu (viz níže), cena tříletých peněz z hlediska bank, jimiž hypotéky kryjí, nejnověji — i v reakci na krok ČNB — vzrostla jen zanedbatelně.

Tento nárůst je pouhým zlomkem vzestupu, který nastal po zahájení války v Íránu na přelomu února a března. Banky v reakci na růst ceny svých zdrojů zdražily hypotéky už v uplynulých týdnech, ba měsících. Zvýšení sazeb ČNB mnohem spíše zvýší úročení vkladů, například spořicích účtů, na něž má přímější vliv, než že by dále výrazně zdražovalo hypotéky.

Za aktuální zdražení hypoték v Česku tak může primárně Donald Trump, nikoli jakýkoli český politik nebo česká instituce.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank