Ponechá ČNB sazby na stávajících úrovních či je zvýší? Jaké jsou argumenty pro zvýšení a jaké pro ponechání?

Bankovní rada ČNB se tento čtvrtek bude rozhodovat, zda ponechá základní úrokovou sazbu čili tzv. 2T repo sazbu na 3,5 %, nebo ji po delší době - drží ji na stejné úrovni již osmé zasedání v řadě - zvýší o 0,25 procentního bodu na 3,75 %. Pro druhý zmiňovaný krok by se bankovní rada ČNB rozhodla zejména z důvodu potenciální hrozby zvyšující se inflace, byť se nedávno zveřejněná květnová míra inflace poměrně překvapivě snížila. I přes to, zde ale stále přetrvávají proinflační rizika v podobě i nadále vyšších a těžko předvídatelných volatilních cen energetických komodit vyvolané válkou na Blízkém východě. Což se týká hlavně cen plynu a ropy, která se následně propisuje do cen pohonných hmot, a to velice markantně především v Evropě a potažmo i v jihovýchodní Asii. Zároveň se do proinflačních rizik v rámci poptávkové inflace neboli tzv. domácí inflace propisují poměrně drahé ceny bydlení, rychlý růst mezd, stále vyšší ceny služeb, pokračující růst úvěrů a hypoték, expanzivní fiskální politika či i poměrně rychlý nominální růst mezd. Ten ale v poslední době prakticky neodpovídá tuzemské produktivitě práce. Současně vyšší míra inflace po delší době opět, byť “prozatím” nepatrně, přeneseně řečeno ukrajuje z reálných mezd. To paradoxně v situaci, kdy zmíněné nominální mzdy rostou i nadále poměrně svižným tempem. Současně se ale nabízí právě i ten krok, že by centrální bankéři mohli úrokové sazby ponechat na stávajících úrovních. Pro tento krok hovoří zejména květnové zpomalení inflace z 2,5 % na 2,1 % a skutečnost, že se tím pádem cenový růst drží poblíž dvouprocentního cíle centrální banky. Zároveň by k tomuto kroku mohla přispět i ta skutečnost, že kondice českého hospodářství se nemusí vyvíjet tak dobře, jak se ještě před pár měsíci předpokládalo. To pak zejména v souvislosti s poklesem globální ekonomiky, na kterou má vliv zejména zmíněný nejistý vývoj geopolitické situace. V našem případě pak rovněž i z důvodu stále přetrvávající průmyslové krize v sousedním Německu. Tedy u našeho suverénně největšího odběratele a dlouhodobě obchodně a byznysově velmi silně provázaného státu. Základní sazba je tím pádem na úrovni 3,5 %, a to už od května 2025. S tím, že před zahájením cyklu snižování dosahovala 7 %. Případné zvýšení by tedy bylo prvním růstem sazeb za působení guvernéra A. Michla. ECB přitom v průběhu minulého týdne zvýšila očekávaně svou základní úrokovou sazbu z 2 % na 2,25 %.

Jak v Česku dopadla květnová hodnota inflace?

 Tempo růstu cen v Česku potom v květnu poměrně překvapivě dále polevovalo. Jak již bylo v prvním odstavci zmíněno, tak z meziročního srovnání inflace dosáhla 2,1 %, zatímco v dubnu činila 2,5 %. Ve srovnání s předchozím měsícem se cenové hladiny v Česku zvýšily jen o 0,1 %. Výrazný vliv na zpomalení inflace měly především potraviny, které byly oproti stejnému období loňského roku zhruba o 2 % levnější. K poklesu cen přispěly také oděvy a obuv, jejichž ceny meziročně klesly o 2,5 %. Na druhé straně pokračovalo zdražování pohonných hmot v souvislosti se zdražováním energetických komodit v důsledku války na Blízkém východě. Ceny PHM tak byly z meziročního srovnání dražší o více než čtvrtinu, konkrétně tedy o 26,3 %. Náklady na nájemné i ubytovací služby potom shodně vzrostly o 6,5 %. Ceny zboží se zvýšily o 0,6 %, zatímco služby zdražily o 4,7 %. Bude tak v dalších měsících velice důležité sledovat, zda se vyšší ceny paliv začnou výrazněji promítat i do dalších oblastí ekonomiky. Dle některých tezí se pak dokonce očekává, že by se inflace ke letošního roku mohla přiblížit až ke 3 %. V porovnání s okolními státy si Česko vedlo nejlépe. Hodnota inflace totiž rostla nejvíce na Slovensku 3,9 %, následované Rakouskem s mírou inflace na 3,7 % a Polskem s mírou inflace na 3,1 %. V Německu pak dubnová míra inflace činila 2,6 %. Mezi 41 sledovanými evropskými zeměmi se Česko zařadilo na 7. místo s nejnižší inflací, což představovalo zlepšení o tři příčky oproti dubnu.

Důležitou zprávou posledních dní je také varování národní rozpočtové rady (NRR), které poukazuje na to, že by se hospodaření státu mohlo v roce 2027 dostat do schodku převyšujícího již 350 miliard korun. Dle jejích propočtů je takový výsledek možný i při dodržení evropského limitu ve výši 3 % HDP. V letošním roce stát plánuje deficit 310 miliard korun, což by znamenalo čtvrtý nejvyšší schodek od vzniku České republiky. Rozpočtová rada současně upozornila na to, že není vyloučeno ani překročení hranice 3 % HDP, jelikož evropská pravidla umožňují při vyšších obranných výdajích využít zvláštní výjimku. Ta může zvýšit povolené saldo přibližně o 0,3 až 0,4 % HDP. Poměrně kriticky se NRR vyjádřila rovněž i k připravovaným změnám rozpočtových pravidel. Podle ní by po jejich schválení byla česká fiskální omezení mírnější a více by se přiblížila méně přísným pravidlům Evropské unie. Rada rovněž upozornila na růst výnosů desetiletých státních dluhopisů, které se aktuálně pohybují blízko 5 %. Takové hodnoty byly v minulosti běžné hlavně během období významných finančních či geopolitických problémů. Vyšší úročení navíc prodražuje financování státního dluhu a podle odhadů by náklady na jeho obsluhu mohly v dalších letech dosáhnout až 1,6 % HDP.

Přečtěte si také k úrokovým sazbám